Autora Corbyn vůbec neznepokojuje. Corbyn totiž především reprezentuje autenticitu. A pokud si nějaká země může dovolit protest proti předepsaným neživým (předepsaným) rozhovorům a bezkrevné politice, pak je na tom vlastně velice dobře.
Nikdo z těch, kdo dnes žádají autentickou politiku, nerozumí tomu, jak dekadentně ten požadavek vlastně může znít. Po většinu historie se lidé toužili vypořádat s administrativní neschopností, korupcí nebo se snahou mocných dělat z občanů odvedence do válečné mašinerie. Ještě v polovině minulého století toužili Britové po nízké inflaci a vytápěných domech a často to bylo nesplnitelné přání.
Ano znárodňování a krajní levici. Labouristy povede marxista Corbyn |
Podpora Corbyna je vyjádřením toho, jak se vlastně mají Britové dobře a pohodlně. Corbynovi voliči už většinou nejsou militantní odboráři ani ideologičtí doktrinářští socialisté. Spíše než dělníci jsou to studenti a pracovníci veřejného sektoru, spíše žijí v Londýně než na postindustriálním severu Anglie a spíše čtou Guardian než bulvár.
Srovnávat „corbynismus“ jako ideologický proud s hnutím Podemos ve Španělsku a Syrizou v Řecku je nesmysl. Británie si žádnou brutální řeží eurokrize neprošla. A ani sociální a příjmová nerovnost se v Británii výrazně nezhoršuje.
Spíše se Corbyn stal lídrem labouristů ze stejného důvodu jako teď třeba Austrálie vyměnila premiéra, i když neměla ekonomickou recesi od roku 1991, nebo z podobného důvodu, jako dnes USA koketují s autentickým Trumpem, i když mají nezaměstnanost pět procent.
Tak nevím. Podobnou argumentaci používal leckterý komentátor v ČR, když se prezidentem stal Václav Klaus: už si prý nepotřebujeme vylepšovat pověst disidentem (lepším z nás) v čele státu, už klidně můžeme mít prezidenta, který zrcadlí lecjaké špatné vlastnosti průměrného Čecha, transformace je vlastně hotová, vstupujeme už do éry normální země a podobně. Když není žádná krize, vlastně prý o nic nejde a tak dále.
...
V témže deníku se Wolfgang Münchau vyjádřil k roli Německa v uprchlické krizi, což je frekventované téma Monitoru JM.
Podle něj uprchlická krize omezí možnost Německa finančně a politicky manévrovat.
Řecký Tsipras i britský Corbyn. Ultralevice sbírá body napříč Evropou |
Evropa podle autora zápasí s nejméně pěti krizemi najednou. Merkelová se podle něj principálně rozhodla otevřít Německo uprchlíkům ze Sýrie. Většina Němců to zatím vítá s očekáváním. Merkelová na to ale svoji zemi – ani zbytek Evropy – nepřipravila, ani politicky, ani logisticky. Některé německé municipality musí dočasně zabavovat soukromý majetek – i majetek firem –, aby měly kam uprchlíky umístit. Jen málokdo prý dokáže politicky vycítit vývoj nálady společnosti a chybu Merkelové jako Horst Seehofer, šéf bavorských konzervativců, který prohlásil, že Německo bude za chybu Merkelové tvrdě platit.
Uprchlická krize ale není to jediné, co bude omezovat německý manévrovací potenciál. Stejně důležité je zpomalení globální (a čínské) ekonomiky, které Německo a eurozónu zasáhne, protože evropské oživení je do značné míry taženo exportem. Další daň si vybere skandál Volkswagenu.
To všechno by tolik nevadilo, kdyby Německo jednoduše přešlo načas z vyrovnaného rozpočtového hospodaření do schodkového, čímž by mohlo povzbudit poptávku. To ale Německo nesmí, protože si schválilo ústavní dodatek o vyrovnaném rozpočtu.
Za pár týdnů se začne poprvé hodnotit implementace reforem slíbených řeckou vládou. V případě, že Řecko nebude plnit reformní úkoly, bude na stole znovu tzv. grexit čili odchod Řecka z eurozóny. Pokud by k němu mělo dojít, bude to i pro Německo fiskálně velice nákladné.
Pokud naopak Řecko doopravdy reformuje, jak slíbilo, bude žádat – nepochybně spolu s MMF – odpuštění, resp. nominální snížení dluhu. Jenže i to bude stát Německo peníze, které kvůli svěrací kazajce, kterou si ústavně svázalo svůj rozpočet, nebude ochotné a schopné poskytnout.
A do toho – jak již bylo řečeno – přijdou pokuty pro Volkswagen, které budou stejně velké jako hypotetické náklady na grexit.
P. S. Výše zmíněná poznámka byla pro ty, kdo se domnívají, že se dopouštím českého masového „svádění všeho na Němce“.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
