1. Edward Stettinius, americký ministr zahraničí, řekl již v roce 1944, že Britové se budou cítit nesví v každém klubu, který sami nevedou… Původní hřích EU z tohoto pohledu je, že do EU přišla Británie pozdě a neformální leadership už byl rozdělen mezi Bonn a Paříž.
2. Británie je možná přesvědčena, že nepotřebuje EU, ale historie jí připomíná, že nesmí svým sousedům dovolit, aby proti ní konspirovali. Takže Británie je uvnitř a zároveň není. Nemusí do Schengenu ani do eurozóny.
3. V dnešních kampaních jde o kapesní témata: práce, růst, životní standard. To je chyba. Britské členství v EU rozdmýchává emoce a impulzy, které jsou hluboce zakořeněné.
Cameron tvrdí, že zajistil nejlepší z obou světů – „místo u stolu i výjimku z věcí, které se Británii nelíbí.
4. Lidé jako Kenneth Clarke, kteří tvrdili, že Evropa je pilířem míru a bezpečnosti, jsou skoro zapomenuti. Dnešní proevropané raději pějí píseň jednotného trhu v mobilním telefonování. Je to přitom chyba. Británie nežije v bezpečí: ruský revanšismus, islámský terorismus, migrace – nic z toho se nevyřeší na národní úrovni.
5. Rozhodnutí přijatá v Německu, Francii, Itálii – o bezpečnosti, energetice, klimatu či finanční regulaci – budou mít zřejmý dopad na britské národní zájmy. Británie si vybírá mezi spolutvůrcem pravidel a tím, kdo je musí pouze přijímat.
6. Slabost těch, kteří propagují odchod Británie z EU, je absence kredibilní alternativy. Někteří vzhlíží k Norsku nebo Švýcarsku (venku, ale uvnitř jednotného trhu). Jiným se více líbí třeba Singapur.
…
Zajímavý článek sepsal Leonid Beršidskij pro Bloomberg. Americké prezidentské volby jsou nejvíc polarizované za půl století a někteří komentátoři mluví o nebezpečí, že to převezmou demagogové lační po moci. Leckomu se zdá, že Evropanům tohle nehrozí, protože jejich systém, kde dominuje parlament, brání tomu, aby se odevzdala moc extrémním demagogům.
Takže by se vlastně letošní rok mohl stát testem superiority evropského a amerického politického systému. Evropa představuje spíše soutěž agend než osobností.
To je samozřejmě téma na knihu, studii či esej. Nicméně když se podíváme na Polsko a Maďarsko, moc slavně to s tím evropským systémem nevypadá. Je to ale asi tím, že není plně zakořeněna úcta k ústavním principům a pojistkám a rovnováhám, které omezují moc.
Čtenáře Monitoru JM zvu na několik veřejných debat organizovaných IPPS:
http://www.politikaspolecnost.cz/aktualne/schengen-dream-borderless-europe-failing/
http://www.politikaspolecnost.cz/aktualne/je-exekutor-spojencem-slusneho-cloveka/
http://www.politikaspolecnost.cz/aktualne/eu-reform-the-british-way-2/
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
