Katrina vanden Huevelová píše v komentáři pro The Washington Post z pohledu podporovatelky Bernieho Sanderse, že Clintonová sice vyhrála nominaci, ale debatu vyhrál Sanders.
Začínal s nulovou podporou, elektrizoval mladé lidi, jeho progresivní ideje bude muset do určité míry inkorporovat mainstream Demokratické strany: od zvýšení minimální mzdy přes vzdělání zdarma a sociální programy jako Medicare pro všechny po dělení bank apod.
Ano, dodejme – leccos na tom je, ale bohužel v dobrém i špatném. Jak ze strany Trumpa, tak Sanderse nasává americká politická scéna neblahý protekcionismus.
...
Catherine Rampellová v témže listě píše o možnosti Brexitu a o tom, že Británie není zdaleka jediná, která směřuje k něčemu, co ji ekonomicky položí, ale přesto to může udělat. S ekonomickým, politickým a kulturním separatismem flirtuje leckdo. V titulcích se objevuje grexit, itexit i spexit. Secesionisté ve Flandrech a Skotsku se probouzejí. Rusko se propadá do ekonomického separatismu. Čína, která se několik dekád ekonomicky otevírala světu, nyní také často volí nacionalistický a protekcionistický přístup. Vláda například zahájila propagandistickou kampaň, ve které zrazuje občany od přílišné důvěry k cizincům.
Trump, Sanders i Clintonová volí protekcionistickou rétoriku. Poprvé v historii není žádný ostrov opravdu ostrov. Jsme propojeni více než kdy jindy, ale žádáme rozpojení. V minulosti něco takového většinou končilo špatně.
Autorka připomíná, že Amerika už jednou izolacionismus zvolila – za Thomase Jeffersona na začátku 19. století – a byla to taková ekonomická katastrofa, že to bylo rychle odvoláno. Ekonomická soběstačnost zní hezky, dokud nezjistíte, kolik to opravdu stojí.
...
Gideon Rachman ve včerejším sloupku pro Financial Times nastínil myšlenku, že Británie to asi přece jen politicky přehnala s otevřením se migraci z EU a východní Evropy a lidi, kterým to vadí, nelze označovat za rasisty.
Sám Rachman si myslí, že imigrace z Evropy Británii prospěla a britský zdravotní systém a kavárny ve čtvrti, kde Rachman bydlí, by bez migrace možná nepřežily. Přiznává ale, že jako člověk z Londýna má na migraci trochu uvolněnější názor.
V době, kdy reálné mzdy stagnují, kdy ceny bydlení rostou a kvalita veřejných služeb klesá, není asi překvapivé, že Britové slyší na argument, že to imigrace zhoršuje.
Jsou tyto obavy imaginární, nebo reálné? Podle Rachmana jsou imaginární; to ale neznamená, že se většina Britů nerozhodne 23. června jinak.
...
John Lloyd ve sloupku pro Reuters konstatuje, že z politiky mizí slušnost a navrch začíná mít nenávistný a vulgární projev.
Autor cituje tweet Martina Selmayera (šéfa kanceláře Jeana-Claude Junckera), kde stojí: „Dovedete si představit G7 v roce 2017? Trump, Boris Johnson, Le Pen a Beppe Grillo – je třeba bojovat s populismem. “ Kromě Trumpových vulgarit vypsaných na začátku článku Lloyd zmiňuje, jak Johnson přirovnal EU k Hitlerovým vizím, jak Beppe Grillo nazval Mattea Renziho blbem a jak žertoval na téma, že nový starosta Londýna Sadiq Khan vyhodí britský parlament do povětří. Le Penové zase připomínají modlící se muslimové nacistickou okupaci Francie.
Moje dvě poznámky:
1. Pořád je možné, že se nikdo z těch lidí k moci vůbec nedostane.
2. S tím, jak mizí politická slušnost na Západě, je zajímavá otázka, jestli jí ubývá i na východě Evropy, nebo jsme si ji vlastně nikdy ani neosvojili.
