Psal jsem to dávno předtím, než se objevil fenomén Donald Trump, který na to jenom dává razítko. O Trumpovi se dnes píše denně, v posledních dnech mne zaujaly dva texty.
V pondělních Financial Times Edward Luce říká, že duševně zdravý člověk si nemůže přát, aby se Trump stal prezidentem. Minulý týden například dva Trumpovi podporovatelé ztloukli hispánského bezdomovce a Trump se zmohl jen na to, že své příznivce označil za „vášnivé“.
Obzvláště bát se musí konzervativci. Jeho plán posbírat 11,5 milionu nelegálních imigrantů a deportovat je by vyžadoval vytvoření policejního státu v USA. Jeho plán zrušit 14. dodatek ústavy, který garantuje občanství dětem narozeným v Americe, by zkorodoval americkou duši.
Miliardář Trump nevyloučil nezávislou kandidátku, pokud nezíská podporu republikánů |
Trump musí být podle Luceho brán vážně. Jeho podpora stoupá. Když – a to je pravděpodobné – nevyhraje republikánské primárky, bude velmi pravděpodobně kandidovat jako nezávislý.
Taková kandidatura je sice technicky a logisticky dost obtížná, ale za peníze si lze koupit leccos a Donald Trump jich má dost.
Hlavně má ale Trump ego. Lidé pořád rozebírají jeho ideologii. Jestli je nativista, což je druh etnocentrismu ve vztahu k imigraci a národu, nebo je mírný konzervativec s moresy drzouna.
Pravda je, že se jeho názory mění po cestě, a Mr. Trump je prostě Mr. Trump. Luceho predikce je, že Donald Trump nikdy nebude prezidentem USA a zároveň zajistí, že se jím nestane ani nikdo z jeho republikánských rivalů.
Clive Crook se na serveru Bloombergu zamýšlí nad tím, že i když se celá myšlenka „Trump prezidentem“ zdá absurdní a nesmyslná, považovat za vtip ji nelze.
Trump se sice prezidentem nestane, ale je třeba ho brát vážně ze dvou důvodů.
Ovlivní výsledek, i když se republikánským nominantem nestane. A zájem, který vyvolává, je svým způsobem signifikantní.
Mnoho jeho podporovatelů vidí Trumpa jako Reagana dnešní doby. Podobně jako Trump byl Reagan terčem posměchu pro ty, kdo si připadají chytřejší než průměrný volič. Levicová média tvrdila, že Reagan je k smíchu, a to pohrdání mu pomohlo.
Trump není Reagan. Reagan byl nejprve úspěšným a populárním guvernérem Kalifornie. Měl své kouzlo a svým způsobem byl i jemný, vychovaný a slunečný či pozitivní.
V tomhle ohledu je Trump doslova Antireagan. Je brutální, vzteklý a je na to pyšný. To ho omezuje.
Trump není první, kdo absorbuje frustraci z politiky. Trump není žádný konzervativec, není ani centrista, ani pokrokář. Ani není muž pevných názorů: ty jsou mnohdy falešné a odpudivé a jsou vyřčeny přesvědčivě, dokud nejsou přebity dalším výrokem.
Na koherentnost kašle a stojí mimo ideologii, pokud není ideologií či světonázorem slogan: „Je třeba jednat už dnes.“
Nemá rád kompromisy a výměnné obchody z pohledu vypjatého straníka a ideologa, ale proto, že říká: „Když já mám pravdu, tak mám prostě pravdu“.
Všichni kariérní politici jsou podle něj stejní a jenom žvaní a žvaní, místo aby něco dělali.
Americký systém svým způsobem zatím zvolení někoho, jako je „americký Berlusconi“ Trump, brání. Zatím. Frustrace voličů z kariérních a neproduktivních politiků ale roste všude na světě, nejen v Evropě, ale i v Americe.
Trump je dobrá výzva americkým kariérním politikům profesionálům, aby se sebou něco dělali a dokázali zařídit to, co lidem slibují, nebo se alespoň více snažili. S Trumpem to sice protentokrát ještě asi nevyjde, ale příště se to už někomu jinému povést může.
(Přečteno v Českém rozhlase Plus)
...
K poklesu čínského trhu se vyjádřil také Martin Wolf, který upozorňuje na paradox, že hrubé fixní investice v Číně činí 44 procent HDP. Má to ale smysl, aby ekonomika investovala 44 procent HDP, když poroste pouze asi o pět procent?
Asi ne, protože takové investice budou mít jen minimální návratnost. Investice se budou muset snížit. To nemusí nutně omezit potenciální růst, pokud se budou škrtat investice zbytečné. Bude to ale mít vliv na poptávku a čínská vláda se bojí právě toho.
Obavy z dostatečné agregátní poptávky nejsou nové a Čína se jich bojí od počátku finanční krize roku 2008, a proto velmi zvýšila zadlužení, aby udržela investiční boom. Investice ale rostly, zatímco růstový potenciál se snižoval. To ale není udržitelné.
Takže čínské autority mají tři možnosti. Za prvé je třeba vyčistit minulé finanční excesy a vyhnout se finanční krizi. Za druhé je třeba transformovat ekonomiku směrem k vyšší domácí poptávce. A za třetí je třeba dosáhnout toho všeho a udržet dynamický růst a agregátní poptávku.
Možná trh tentokrát správně odhaduje, že to nebude vůbec jednoduché.
...
Financial Times také upozorňují, že objem globálního obchodu se v první polovině letošního roku poprvé od roku 2008 snížil, a to o 0,5 procenta. To vyvolává otázku, zda globalizace již náhodou nedosáhla svého vrcholu. Najdeme tu ale i docela logické důvody. Zpomaluje Čína, která se navíc snaží přetransformovat svou ekonomiku v hospodářství více závislé na domácí poptávce. Americký akcent na energetickou soběstačnost a vlastní těžbu ropy má také vliv a třetí věc je, že svou roli může začínat hrát i dramatický nárůst technologií, jako jsou 3D tiskárny, které mohou začít vracet výrobu ze třetího světa do vyspělého světa.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost - spojeném s hnutím ANO 2011.
