Činžovní domy v blízkosti mají většinou na střechách jakési pseudoantické nástavby.
Toto vypadá jako kostel předělaný v obytný dům, ale není to tak. Je to zvonice kostela, který je schovaný za ní.
Tento hotel je podle mne okopírované a zmenšené konferenční centrum ve Vídni. Už tam ale stál na konci 70. let, kdy jsem byl v Bukurešti naposled.
Mnoho budov ve městě má takové doširoka rozcapené střechy, asi inspirované nějakými houbami či co.
V několika parcích jsem zahlédl tyto zbrusu nové, jakoby staromódní kýčovité hodiny, asi nějaká výhodná zakázka pro kohosi. To u nás taky známe, že.
Lavičky připomínají římská, či asi spíše dhácká bojová vozidla zapřažená za koně. I u nás jsme krásné jednoduché lavičky bruselského typu s jednoduchými betonovými nohami leckde nahradili kýčem.
Toto je budova fakulty architektury, snad se tam neučí, že to je hezký dům.
Před kasiny a hernami jsou vystavena sportovní auta, která tam můžete vyhrát. To do Česka ještě neproniklo.
Našel jsem i hezké funkcionalistické domy, které jsou podobné třeba těm na Vinohradech.
Všude jsou tyhle černé protiparkovací koule, rozjaření lidé mají chuť do nich kopat jako do míče. Je to ale nebezpečné.
Na ulici je dost špíny a prachu, mnohem víc než u nás. (A u nás je toho zase mnohem víc než v Německu.) V parcích to dosti zapáchá, ale zase už méně než v 70. letech.
Mnoho budov je stále dosti zanedbaných, hlavně fasády.
Balkony na starších budovách s různými funkčními i nefunkčními nástavbami jsou poměrně běžná věc.
Zase ty koule.
Některé budovy jsou ale hezky opravené.
Romulus a Remus byli Rumuni.
V zákoutích mimo hlavní ulice je mnoho pravoslavných kostelíků. Naštěstí přežily komunismus.
Zajímavé je, že jsem nepotkal jediného psa.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
