Leckdo navrhuje, a autor to celkem realisticky zvažuje, že místo Ameriky bude nyní muset Evropa spolupracovat s Čínou a Ruskem. Autor ve svém textu vcelku blahosklonně konstatuje, že to bude mít své následky, třeba proto, že v Číně není svoboda tisku apod.
Autor považuje za hotový fakt, že Pax Americana končí, ale budeme na něj prý ještě vzpomínat se sentimentem a láskou.
K tomu bych rád dodal, že naštěstí svět neřídí intelektuálové typu Burumy nebo lidé, kteří se nechali unést Trumpovým odmítnutím pařížské dohody o klimatu natolik, že najednou sní o spolupráci s komunisticko-kapitalistickou Čínou.
MACHÁČEK: Co už tu všechno jednou bylo |
Co se NATO týče, to má naštěstí svoji zakladatelskou smlouvu. Důležité je to, co stojí v ní, a ne nějaký známý bonmot, protože to je pouze a jen bonmot, ne zakládající smlouva. Co se bonmotu týče – ano, Němce už není třeba držet dole, ale to ostatní stále platí. Rusy (a nakonec i Číňany) je třeba držet „out“ a Američany uvnitř, minimálně do doby, než se Evropa postaví bezpečnostně zcela na své nohy. To ovšem bude trvat – pokud by to někdo myslel vážně – nejméně celou dekádu, spíše dvě.
Mezitím bude mít Amerika dávno jiného prezidenta. A co se tohoto prezidenta týče, je velmi oslaben. Příznačné je, že Amerika sice vypověděla klimatickou dohodu, podle členů Trumpovy administrativy bude ale dále snižovat emise. Řada měst a států taktéž. V bezpečnostní a obranné oblasti je Trump pod kontrolou osvědčeného establishmentu a ze Světové obchodní organizace (WTO) USA vystupovat nebudou, protože americký byznys si ochrání své zájmy.
A pokud jde o Rusko nebo Čínu, tamější nesvoboda tisku je méně důležitá. Podstatnější je, že to jsou docela agresivní země, nebezpečné pro své okolí.
Pax America jednou skončí – už z demografických důvodů. Ale potrvá to ještě dlouho. Mezitím bude mít Amerika prezidenty, kteří se zase budou s Evropou přátelit a bratřit.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.