Text z Financial Times najdete ZDE |
Podle Gentiloniho se Evropa soustřeďuje na svou severovýchodní hranici, protože obavy z vývoje tam lze snadno přeložit do srozumitelného a silného narativu známého z 20. století (český komunista by asi řekl přeložit do „studenoválečnické rétoriky“).
Gentiloni také řekl, že terorismus, imigrace, náboženské konflikty a chudoba apod., zkrátka obavy, které má jih Evropy, jsou také zásadní. „Neřekl bych, že je to důležitější než Ukrajina, ale určitě to není méně důležité. Oblast od Mali po Pákistán má pro Evropu obrovský význam a musí dostat stejnou prioritu.“
Poznámka autora Monitoru: Na tohle v Monitoru upozorňuji často. Pokud chtějí země jako Česká republika, Polsko či státy Pobaltí, aby EU řešila jejich problém se závislostí na Rusku, pokud chceme přísnější sankce a jasnější společný postoj EU, nestačí nám stěžovat si na to, že jsou Italové proruští, ale musíme mít aktivní zájem třeba o italské či španělské problémy s migrací. O obavy jihu se musí zajímat naše média, naši politici i europoslanci. Musíme na jih jezdit, zajímat se, psát. Teprve potom se bude někdo zajímat o to, co je prioritou pro nás. Ne nadarmo se říká, že solidarita je „osvícený self interest“.
...
Tony Barber taktéž ve Financial Times píše o tom, že EU bude brzy přepisovat svůj základní bezpečnostní dokument, protože ten starý z roku 2003 je jako z jiného světa a představuje zdůrazňování „měkké síly“ (soft power).
EU je zemědělská, obchodní, finanční, průmyslová a regulatorní moc. Ale není to vojensky těžká váha. Není to stát jako Čína, Rusko nebo Amerika. Ale není to také jenom diskusní fórum, jako jsou víceméně Spojené národy. Co EU je, je vlastně jistou hádankou nejen pro okolní svět, ale i pro celou řadu „evropských občanů“.
V Evropě je nyní tolik neklidu, že se skoro nechce věřit, že v bezpečnostní deklaraci EU z roku 2003, která dosud platí, stojí: „Evropa nikdy nebyla tak prosperující, bezpečná a svobodná. Násilí první poloviny 20. století bylo vystřídáno obdobím míru a stability, které nemá v Evropě precedens. Vznik EU měl v tomto ohledu centrální význam... Agrese proti členskému státu EU je nepravděpodobná.“
Bylo dávno před vypuknutím krize eurozóny i před arabským jarem. Rusko ještě neokupovalo Krym a Islámský stát neexistoval.
Jenže i když EU svou strategii přepíše, i když začne plnit zbrojní požadavky NATO, má problém v tom, že i základní „měkká síla“ je pod tlakem (ekonomická krize, nezaměstnanost, populisté ohrožující demokratický mainstream apod.). Kdyby Řecko odešlo z eurozóny, ztratí EU image klubu stálých přátel apod.
