Mít chytrého prezidenta, který přivede do vlády nejlepší mozky jako své poradce, je dobrá věc. Ale ani nejchytřejší lidi v jedné místnosti v Bílém domě nejsou žádná záruka úspěchu. Nezaručuje to žádnou jistotu, že vážné problémy budou vyřešeny nebo že budou přijata správná rozhodnutí.
Dallek uvádí tři příklady. V roce 1917 prezident Woodrow Wilson sestavil komisi 150 nejuznávanějších akademiků v USA, aby pomohli připravit Versailleskou konferenci, která zajistí dlouhodobý mír. Ale přes všechny ty vědomosti o ekonomice, politice, zemědělství, průmyslu a diplomacii harmonie nenastala a brzy se otevřela cesta k dalšímu světovému konfliktu. Do Versailles s Wilsonem odcestovalo 21 poradců, ale jejich pokus usměrnit vášně a touhu po pomstě selhal.
Uprostřed velké hospodářské krize sestavil tehdejší guvernér státu New York Franklin D. Roosevelt „mozkový trust“ (Brain Trust). Nejlepší akademici měli přijít s receptem, jak vyvést zemi z krize. Po zvolení Roosevelta prezidentem s ním odešli akademici z trustu do Bílého domu. Vznikla abecední polévka nových vládních agentur: AAA (agentura pro změny v zěmědělství), NRA (agentura pro národní oživení), PWA (agentura pro veřejné práce) a další.
Přes všechnu tu ohromující mozkovou sílu se cestu z krize najít nepodařilo. Definitivně oživilo ekonomiku až zbrojení a vstup do války.
Poradci jistě Rooseveltovi pomohli humanizovat americký průmysl i sociální systém, přišli se sociálním pojištěním i regulací kapitálového trhu, jasnou a přesvědčivou odpověď na ekonomický kolaps ale nenašli.
John Kennedy měl heslo „best and brightest“ a jeho poradci z nejlepších univerzit Robert McNamara a McGeorge Bundy mu sice pomohli zažehnat kubánskou krizi v roce 1962, ale také mu poradili nezdařenou invazi na Kubě v Zátoce sviní. McNamara byl přesvědčen o nutnosti pozemní operace ve Vietnamu, kterou designoval pomocí své zkušenosti s restrukturalizací firmy Ford.
Herbert Hoover byl velice úspěšný byznysmen, který se také rád radil s jinými chytrými byznysmeny. Jeho vláda byla ale jednou z vůbec nejhorších v americké historii.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
