Jako kdyby EU neměla dost krizí, právě vygenerovala krizi další. Ta bude zase polykat pozornost politiků, které je asi více třeba jinde. (zde)
V odpovědi na petici 190 000 německých občanů proti CETA stanovil německý ústavní soud pro vládu Angely Merkelové podmínky, jež se budou obtížně plnit. Německý ústavní soud rozhodl, že dohoda nesmí omezovat kompetence německého státu rozhodovat ve věcech arbitráží mezi investory a vládou, v portfoliových investicích, v nákladní přepravě, v ochraně pracujících a ve vzájemném uznávání profesí. Bundestag musí mít právo veta apod.
Proti CETA se nově postavil frankofonní belgický region Valonsko, jehož parlament dohodu právě vetoval.
Münchau upozorňuje, že pokud to půjde takhle dál, není tu žádná naděje, že by si EU byla schopna dohodnout nějaký nadstandardní „deal“ s Británií, který bude nesrovnatelně složitější než ten s Kanadou. Konec CETA znamená též konec TTIP.
Nikdo soudný z budoucích partnerů se nebude namáhat otevírat s EU vleklé, nákladné a složité jednání, když je jasné, že to skončí takhle. Platí to i pro britskou premiérku Theresu Mayovou. Británie tedy jasně směřuje k dohodě s EU, která bude pouze splňovat standardy WTO, tedy k nejtvrdšímu z tvrdých brexitů.
Británie má nyní příležitost dohodnout si s Kanadou něco sama.
Pozoruhodné je, že sám Münchau ani TTIP, ani CETA nepodporuje, jsou prý politicky toxické a v rozporu s ústavními principy. Münchau je už druhý komentátor FT (po Martinu Wolfovi), nejvlivnějšího světového finančního deníku, který se postavil proti těmto liberalizačním dohodám. Jak se svět změnil čili kam ten svět spěje?
...
Victoria Batemanová na serveru Bloombergu rozebírá spíše iluzorní představu, že brexit může britskou ekonomiku nějak nakopnout.
1. Británie je sice podle OECD jedna z nejsvobodnějších zemí na světě, co se regulace týče (pouze Nizozemsko je na tom lépe), a je šestá na světě v indexu „Doing Business“, kde dokonce vede nad Amerikou. Potíž je v tom, že jedna z nejškodlivějších britských regulací jsou stavební předpisy, které nemají s Bruselem nic společného.
2. Je nerealistické očekávat, že Británie si dohodne něco „lepšího“ se zeměmi mimo EU. Obchod s Británií zahrnuje 2,5 procenta globálního obchodu, ale obchod s EU 16,3 procenta globálního obchodu. Protekcionismus je na vzestupu i jinde v Evropě, nejen v EU.
3. Dojednat osm zásadních obchodních dohod a 150 dalších bude nesmírně náročné. Dojednat si vstup na trhy po dočasném přerušení může být velmi náročné.
4. Británie už jednou zkoušela něco podobného, co chce nyní. Na deglobalizaci konce 20. let minulého století reagovala Británie posílením obchodu v rámci impéria, ale ztratila krok s jinými vyspělými zeměmi.
5. Většina rivalů, s nimiž Británie potřebuje držet krok, se nachází uvnitř EU.
