Její výlet zřejmě není moc privátní, jak říká její tiskový mluvčí, protože přicestovala se svými poradci. Le Penová má finanční problémy, ruská banka, která financuje její kampaň, přišla o licenci. Prý uvažuje o tom, že by potřebovala získat nějaké americké financování – image napojení na Rusko jí možná nepomáhá.
To, že se s Trumpem nesetkala (i když asi hodně chtěla), je spíše dobrá zpráva o Trumpovi a jeho týmu. Je možné, že pan zvolený prezident neměl čas, spíše ale jeho tým začíná jeho případné spády korigovat. Faktem zkrátka je, že se Trump s Le Penovou nesešel, ač o to ona patrně stála.
...
Donald Trump uspořádal svou první tiskovou konferenci, které se ovšem říká „news conference“. Pro začátek odbočka. Pravidelné setkání s novináři v Bílém domě, kam se konference už za dva týdny přesune, je něco, nač jsou američtí novináři prostě zvyklí. Prezident je vyvolává křestním jménem, zná je osobně, jsou to většinou novináři akreditovaní v Bílém domě, přidělení svými redakcemi k pokrývání prezidentského provozu.
Trump představil úplně jinou kulturu. Novináři ze CNN řekl, že je drzý a že mu nebude odpovídat na otázky, neboť reprezentuje „fake news“. Jiné novinářce odpověděl, že se vůbec nebude zabývat její otázkou na svoje daňová přiznání, má se prý zaměřit na to, proč on tak skvěle vyhrál.
Tyto pravidelné brífinky – přestože je američtí novináři považují za jakousi samozřejmost – nejsou pochopitelně žádná ústavní ani zákonná povinnost, je to obyčejná kulturně-politická zvyklost, která začala v 60. letech. Bude vůbec pokračovat, když si prezident bude odpovídat, jak chce a na co chce? Trumpovi to možná vadit nebude, je to pro něj jen další show, která ho baví a kterou si užívá. Bude to ale takhle bavit a zajímat novináře? Pohrdlivým vztahem k tisku se vyznačoval i Richard Nixon nebo Ronald Reagan, ale včera museli novináři přece jen zírat.
Mimochodem – dřív se tomuto formátu říkalo „press conference“, ale za Billa Clintona se tomu začalo říkat „news conference“, protože prezident přece vyrábí zprávy a určuje agendu, to on je v sedle – ne nějaký novinářský póvl.
Jen dodejme, že zde během desítek let vznikla americká tradice jisté plebejské otevřenosti, která k demokracii nutně patřit nemusí. Německý kancléř či kancléřka žádné takové konference nedělají, pouze tak jednou za rok nebo za velmi dlouhý čas poskytnou jeden rozhovor veřejnoprávní televizi. A ve Francii je to podobné. Možná to takto skončí i v Americe. Budou tam chodit servilní reportéři, ale proč by se tam měli soustavně zesměšňovat ti „zuřivější“ a agilnější?
...
Na oné „news conference“ Trump zopakoval, že zeď na hranici s Mexikem se postaví za americké peníze a Mexiku se pak pošle účet. Mexiko to údajně rádo zaplatí, protože s Trumpem v čele prý všichni budou respektovat Ameriku daleko víc.
Pohár trpělivosti Mexika s těmito urážkami však může snadno přetéct. Vezměme si třeba americkou válku s drogami. Mexické vlády vycházely dobrovolně vstříc americkým vládám a na svém území rovněž vyhlásily válku gangům pašeráků, distributorů a výrobců drog, především proto, aby se méně drog dostalo do USA.
Válka s drogami patrně nebyla v tomto směru efektivní. Nicméně i tak stála Mexiko tisíce mrtvých v různých gangsterských válkách, válkách gangů s policií a armádou a v posílení korupčního prostředí. Co by asi Američané dělali, kdyby od toho Mexičané upustili a vyhlásili plnou legalizaci?
Navíc pokud chce Trump masivně investovat do infrastruktury, bez milionů nových mexických dělníků se nikdy neobejde.
...
Zajímavé je, že americký generál James N. Mattis, který se má stát ministrem obrany, prohlásil, že Rusko se snaží rozbít NATO, a krom toho vyjádřil podporu jaderné dohodě s Íránem. Je to v přímém rozporu s tím, co říká Trump, ale ten první výrok nás tady v Evropě spíše těší.
