Stejně tak by novináři nebyli novináři, kdyby z vlády a politiky neměli cíl, který si s potěšením užívají a vychutnávají. Tolik na úvod.
Stejně dobré je ale mít v našem případě odstup i od pravicové opozice, která jaksi není schopna strávit, že Babiš do USA vůbec jede, a která má žaludeční vředy z toho, že Američané „legitimizují Babiše“. Člověku to skoro připomíná situaci, když si poté, co Američané vzdali radar v Česku, nejmenovaní vysocí čeští diplomaté, kterým připadalo, že nás Amerika zradila, notovali s Putinem a jeho lidmi, že „ti Američané ani nevědí, co chtějí“. Kalousek a spol. by asi byli spokojeni, kdyby tento ministr financí nikam nejezdil nebo pouze za Boratem do pomyslného „Kazachstánu“.
Podle Kateřiny Šafaříkové se „najednou něco stalo“ a Babiš už nemluví o tom, že na Ukrajině soupeří „americký imperialismus s ruským“, a dnes píše, že „Rusové chtějí vyvážet svou sféru vlivu a mafiánský stát“. Jistě bylo lze si všimnout i jiných starších Babišových výroků, a sice že je vždy třeba držet společnou linii EU ve věci sankcí, které se mu ale nejprve vůbec nelíbily, apod.
Je zajímavé vědět, „co se stalo“, ale asi by se tomu dalo říci vývoj názoru na ruské angažmá na Ukrajině, který mimochodem probíhá u bezpočtu politiků v celé západní Evropě od Německa přes Francii po Rakousko. Jako „prozápadnímu“ občanovi tohoto státu se mi spí o dost lépe, když probíhá názorový vývoj důležitého představitele vlády tímhle směrem, než kdyby Babiš mířil do Ruska nebo s krtečkem do Číny. Tam se ale, jak známo, o překot hrnou všichni ministři za sociální demokracii, o prezidentovi nemluvě. ODS je možno zase vzkázat, ať si vzpomene na Nečasův „pussyriotismus“ a „dalajlamismus“. Nikde jsem si zatím nepřečetl, že by se ODS od této Nečasovy zahraniční orientace distancovala či vyvěsila tibetskou vlajku.
Američané jsou naši spojenci a partneři a logicky potřebují mít ve vládě svůj kontakt. V ČSSD je to tradičně Jan Hamáček. Bohuslav Sobotka svou velkou cestu do USA už na podzim absolvoval, nicméně jeho strana zůstává – co se Ruska týče – velice rozpolcená a nečitelná. Teď si Američané vybrali Babiše. Chtějí ho poznat a chtějí s ním mluvit. To je normální a je to dobře.
Babišovi se má měřit přísným metrem, ale argument, že do USA nejedou jako doprovod žádní úředníci z ministerstva zahraničí, je nepochopitelný. Nejsou snad ti diplomaté, kdo se těšili na výlet a museli zůstat doma, zdrojem této „odborné“ protokolární kritiky? Nemají oni sami konflikt zájmů? V USA máme desítky diplomatů, zaměstnanců úřadů a agentur, které si platíme ze svých daní. Stojí to spoustu peněz a ti lidé jistě umí udělat ministrovi důstojný i výkonný úřední a diplomatický doprovod.
To, že si Babiš cestu a ubytování platí sám, a diplomatický servis cesty platí stát, je pseudoproblém, resp. úplná prkotina. Stačí, když se to správně proúčtuje a je všechno v nejlepším pořádku. To, že politik hraje při zahraniční cestě částečně na sebe a svou stranu a částečně pro stát, je normální všude na světě. Od toho je každý ministr politik a manažer zároveň. Každý ministr absolvuje jednání odborná a ministerská, stejně jako setkání politická a diplomatická – a stejně tak chce, aby si jeho voliči všimli, když v zahraničí něco řekne. Přesně a minuciózně se to ani rozlišit nedá.
Mnohem horší je, když si při státní či oficiální návštěvě někdo něco nechá platit třetí stranou. Jak rozlišit kombinovanou audienci prezidenta Miloše Zemana a Petra Kellnera z PPF u čínského prezidenta? A jak se přesně proúčtoval prezidentův návrat z Číny soukromým letadlem PPF? Zaplatil prezident z této cesty daň darovací? Nevšiml jsem si, že by to někoho zajímalo. Nemůže to souviset s obavami o mediální inzerci z O2, která patří PPF? Nehrozí tu náhodou konflikt zájmů?
Autor Monitoru má sám dvojitý konflikt zájmů. Píše do Lidových novin a je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost). Ať si to laskavý čtenář klidně odečte.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
