Důležitý je závěr článku, kde Stephens tvrdí, že britští ministři si mohou vymyslet jakékoli množství privilegií, výjimek a speciálních požadavků. Jsou ale úplně mimo realitu a těžko přežijí první kontakt s partnery na druhé straně stolu. Ministr zahraničí Boris Johnson je přesvědčen, že všechno bude fajn a EU27 ustoupí Británii ve svém vlastním zájmu. Italové přece potřebují vyvážet do Británie své prosecco, Němci svá luxusní auta, Francouzi víno apod.
Johnson prý nechce chápat dvě věci. Británie je pro EU27 mnohem menší trh, než je tomu naopak. A krom toho se zbytek Evropy na věc nedívá stejně úzkými transakčními brýlemi. EU pro ně má jiný smysl než vývoz bublinek a drahých aut. Ivan Rogers se snažil přimět svou premiérku Theresu Mayovou, aby nestanovovala datum spuštění článku 50, protože se tím Británie zbaví nejúčinnější páky pro vyjednávání. Neuspěl. Od té doby už byl vlastně na odchodu.
...
Zatím se ale Británii překvapivě velmi daří. Přitom nejen ekonomové, ale například i britská centrální banka, tedy Bank of England, varovali před okamžitou recesí a ekonomickou katastrofou, pokud se Britové v referendu rozhodnou odejít z EU. Nic z toho se nestalo – Británie vloni rostla nejrychleji ze všech vyspělých zemí, akciové indexy rekordně rostou a lidé utrácejí o sto šest.
Andy Haldane – hlavní ekonom Bank of England – se k tomu vyjádřil v článku pro The Telegraph. Pověst ekonomické profese poté, co ekonomové nepředpověděli finanční krizi, zase utrpěla. Podle Haldanea je zajímavé „rozpojení“ v tom, co si čteme v novinách o politické nejistotě, která by měla dosahovat závratných výšin, a v reakci hospodářství a finančních trhů na výsledek referenda o brexitu, která je úplně klidná. Nemůže to prý trvat věčně. Brzy prý musí dojít k nějakému smíření a strašidelné scénáře možná zůstanou jenom strašidelnými scénáři.
...
Eli Lake stručně analyzuje návrat Henryho Kissingera na scénu. Kissingerovi je 93 let. Soupeří o vliv na Trumpovu administrativu s „insidery“, kteří ještě ani nebyli na světě, když byl tento veterán ministrem zahraničí. Kissinger je prý jediný člověk, kterému Donald Trump vždycky vezme telefon. Rex Tillerson, šéf Exxonu na postu ministra zahraničí, je prý také Kissingerův nápad. A to Kissinger ještě stihne bránit a vysvětlovat Trumpa v televizi i dalších médiích i na konferencích. Pro své obdivovatele je Kissinger novodobým „americkým“ Metternichem, diplomatem i učencem, který tvaruje i vysvětluje geopolitiku své doby. Mimochodem první Kissingerova kniha z roku 1957 je věnována právě Metternichovi. Niall Ferguson, historik a Kissingerův životopisec, tvrdí, že je jen logické, že si Trump Kissingera vybral: správně ho pokládá za nejlepšího a nezkušenějšího geopolitického teoretika a diplomatického praktika.
Kissingerův realismus však na americké idealisty na levici i pravici působí jako červený šátek na býka.
Autor je předsedou správní rady IPPS Institut pro politiku a společnost.
