Na prvním místě je třeba konstatovat, že je skvělé, že se berlínské vánoční trhy i ten jeden konkrétní na Breitscheidplatz znovu otevřely. Je skvělé, že lidé dávají najevo, že nemají strach, že si nechtějí nechat vzít své kulturní zvyklosti, že nehodlají obětovat svobodu apod.
Bezprostřední reakce francouzských a německých politických lídrů ale nemůže být odlišnější. Zatímco francouzský prezident Hollande vyhlásil po útocích v Paříži válku Islámskému státu a poslal bombardéry do Sýrie, německá kancléřka vyjádřila soustrast příbuzným a odsoudila hrůzný akt. Dobře, přiznejme si, že Francouzům na válku došly za pár dní peníze, bylo to tedy takové trochu nabubřelé kokrhání, přesto by bylo asi dobré, kdyby i Německo konečně dokázalo kombinovat soucitná a lítostná slova s trochou tvrdosti a „řinčením zbraní“. Už nevím, kdo to řekl (Google nepomáhá), ale jakýsi moudrý Angličan nedávno pravil „we overdid a bit with reeducation of Germans“. „S převýchovou Němců jsme to trochu přehnali.“
Další rozdíly konstatuje dnešní server Eurointelligence.com. Německo se naučilo bojovat s terorismem Frakce Rudé armády (RAF) od 70. let do počátku 90. let. To byl ale ďábel, kterého Němci znali.
V současnosti nejsou německá policie, tajné služby a společnost vůbec vybaveny na to, potýkat se s novou tváří moderního terorismu. Německo bude muset změnit pravidla ochrany soukromí a justičně-policejních procedur.
Podle německých zákonů bylo možné nejprve ukázat podezřelé pouze s rozmazaným obličejem, což není zrovna to pravé ořechové, když je třeba zahájit celoevropské hledání. V Německu nebylo možné instalovat kamery na místech, jako jsou obchodní centra, fotbalové stadiony, nádraží. Policie neměla informace a žádala svědky, aby jí dodali případný videomateriál z telefonů apod., místo aby je žádala, aby jej pověsili co nejrychleji rovnou na web.
Francouzská policie před útokem v Nice také dělala chyby, ale byla pak na místě rychle a teroristu zneškodnila. Německé policii trvalo příliš dlouho, než se dostala na místo. Civilista pronásledoval špatného podezřelého. Nakonec našla pod sedadlem papíry dnes hledaného Amriho, ale kdo ví, zda to byl opravdu on, třeba to je záměrně mylná návnada.
Pro vládu je politicky lepší, že podezřelý Amri nepřišel vloni balkánskou cestou se syrskou vlnou, ztráta kontroly nad celou azylovou procedurou v Německu je ale i tak zřejmá. Takřka šokující je, že Amri byl policii znám jako kriminálník a potenciální terorista, ale nebyl zatčen ani deportován, protože prý měl u sebe falešné dokumenty. Je také absurdní, že německá policie v podobné situaci musí odkládat razie kvůli pravopisným chybám a jiným úředním šimlům.
V Británii už delší dobu k teroristickému útoku nedošlo. Ano, samozřejmě – možná má Británie hlavně štěstí, možná jde hlavně o to, že je Británie ostrov, ale například podle deníku Daily Telegraph se spolupráce britské policie a tajných služeb v posledních deseti letech výrazně zlepšila. Britská policie a tajné služby také úzce spolupracují s komunitami minorit a vyměňují si informace na bázi vzájemné důvěry.
A na závěr, jak se dnes v Česku sluší a patří: nehájím české burany, xenofoby a vystrašence, nepoměřuji kvalitu české a německé justice a policie. Tento text byl o Německu, Francii a Británii.
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus.
Čtenářům Monitoru JM přeji klidné a požehnané vánoční svátky.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
