Obama se samozřejmě pochlubil: „Americká ekonomika je nejsilnější a nejpevnější na světě. Jsme uprostřed mohutné a dlouhé tvorby pracovních příležitostí. Náš automobilový průmysl má za sebou nejlepší rok v historii, průmysl vytvořil 900 000 nových pracovních příležitostí, rozpočtový schodek se snížil o tři čtvrtiny. Ekonomika vytvořila celkově 14 milionů pracovních míst.“ Prezident také mluvil o americkém optimismu, chuti vymýšlet nové věci apod.
Sebevědomí, optimismus a smysl pro inovace jsou jistě podstatné věci, ale je namístě připomenout, že dobrý stav americké ekonomiky je také důsledkem dobré a adekvátní práce americké centrální banky. Ta zcela správně po roce 2008 zachránila (a dočasně zestátnila) bankovní a finanční sektor, zcela správně spustila program kvantitativního uvolnění, tedy masivní nákup státních dluhopisů, a držela tento program dostatečně dlouho.
MACHÁČEK: Západ je ve válce s islámským extremismem |
To vše se dělo v atmosféře tvrdé kritiky a politických útoků na centrální banku. Mnozí ekonomové a politici věštili vysokou inflaci každý měsíc, každý rok, leč ta nepřišla. Byli přitom i politici, kteří hrozili vedení americké centrální banky kriminálem –ta se však nebála v reakci na krizi vyzkoušet nevyzkoušené a odvážně experimentovat. Obamova administrativa nechala Fed dělat svou práci, měl její podporu, neházela mu klacky pod nohy ani politicky, ani ideologicky.
Je dobře, že Amerika na rozdíl od Evropy dokáže přenášet nové poznatky vědecké ekonomie do praxe, a to přesto, že i Amerika má svoje vzteklé dogmatiky, kteří rozzuřeně věští svou jedinou pravdu. Také proto (hlavní důvod je právně omezený mandát), že v tom Evropa zaostává, spustila ECB kvantitativní uvolnění o šest let později, než mohla a měla.
Je také dobře, že americký rozpočet začal utahovat opasky postupně. Někdo říkal, že příliš brzy kvůli politické válce systému dvou stran, někdo, že příliš pozdě, ale nakonec to dopadlo docela rozumně.
Správná byla i Obamova pomoc automobilkám: dočasná, rychlá, masivní, tvrdá vůči akcionářům, podmíněná restrukturalizací.
Samozřejmě že americká ekonomika trpí rychle se zhoršující příjmovou a majetkovou nerovností a oslabováním střední třídy, samozřejmě že trpí zhoršující se polarizací a neefektivitou politiky, samozřejmě že nová ekonomika a tvrdá globální konkurence neumožňuje zvyšování mezd, což je pro mnohé Američany zdrojem úzkosti apod. Samozřejmě že Amerika pro nějakou příští krizi nevyřešila problém „too big to fail“ a „too interconnected to fail“ ve finančním a bankovním sektoru. Celkový obraz je ale – navzdory temným věštbám v mnohých minulých letech – velice slušný. A vše nasvědčuje tomu, že Obama odevzdá americkou ekonomiku ve slušném stavu.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
