Když jsem si ale přečetl, co říkal Barack Obama na setkání se studenty v Londýně, říkal jsem si, že takového politika tady vlastně nemáme a asi nikdy mít nebudeme.
Obama je v Londýně. S Cameronem má přesvědčit Brity o setrvání v EU |
Obama například mladým Britům řekl, že mají odmítnout „pesimismus a cynismus“ a „věřit tomu, že pokrok je možný a problémy mohou být vyřešeny“. Vyzval mládež, ať přijme „dlouhodobý, více optimistický pohled na historii“.
V Česku jsou politici jako většina Čechů: hudrají, brblají, nadávají, útočí, ostře kritizují, varují, bojí se, stěžují si jeden na druhého. Kdy jsme ale naposledy slyšeli někoho říct něco nadějného, veselého a normálně a nepateticky optimistického?
Obama sice rozzuřil zastánce brexitu, když řekl, že si Britové budou muset stoupnout zpátky na konec fronty, pokud odejdou z EU a budou-li chtít obchodní dohodu s USA. Řekl to ostřeji, než se čekalo, ale všichni, kdo jsou z brexitu nervózní jako pes – jako je třeba autor těchto řádků –, byli nakonec asi potěšeni.
Ale zpátky k mladým lidem: Obama jim také řekl, aby nebyli zklamáni, když to, o co usilují, nepřijde za rok. Boj s chudobou či klimatickou změnou vyžaduje trpělivost. Když se Obamy ptali, jaké bude jeho prezidentské dědictví, pravil, že uvidíme „za deset let“. Zmínil, že je hrdý na reformu zdravotnictví a že záchrana světové ekonomiky před kolapsem „byla taky docela dobrá“. Obama jistě nebyl sám, důležitý byl především šéf Fedu Ben Bernanke a řada dalších, stojí ale za zmínku, že v americké politice byli tehdy i lidé (a mohli se svým názorem vyhrát), kteří odmítali záchranu bankovního systému, pomoc automobilkám, jakož i experimentální politiku americké centrální banky.
Tehdy český premiér Mirek Topolánek, předsedající Evropské unii, zhodnotil ve svém věhlasně buranském štrasburském projevu z února roku 2009 Obamovu a Bernankeho záchranu americké ekonomiky jako „cestu do pekel“. Jak by to asi se světovou ekonomikou dopadlo, kdyby Ameriku po bankovním kolapsu tehdy řídil Mirek Topolánek?
Obama Cameronovi: Zůstaňte v Evropské unii, je to v zájmu Británie i Spojených států |
A následující by se mělo tesat. „Když budete trávit čas jenom s lidmi, kteří s vámi souhlasí, budou vaše názory a přesvědčení stále extrémnější. Vyhledávejte lidi, kteří s vámi nesouhlasí, to vás naučí kompromisu. A kompromis neznamená vzdát se toho, v co věříte.“
To je pravda. V přesvědčování přesvědčených a v utvrzování se ve vlastních pozicích český veřejný a mediální diskurz vyniká. Potíž je v tom, že v Česku (ale nejen tady – polarizovaná je Británie před brexitem, samotná Amerika již delší dobu) ten nesouhlas přerůstá nebo už leckde přerostl v pohrdání a nenávist. A leckomu připadá, že vyhledávat oponenturu lidí, co místo kritiky raději rovnou soudí a nenávidí, není zrovna snadné.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
