Na úvod autorka píše, že zrovna od ní by se takové hlasování nečekalo: je jí přece přes dvacet, je z Londýna, je vnučkou muslimských emigrantů apod. Zde jsou tedy ty důvody.
Tím prvním je to, jak nesmyslně řešila EU krizi eurozóny, což autorka sama sledovala z Bruselu. Eurozóna stanovila od začátku nejpřísnější tresty pro své nejslabší členy ve jménu nesmyslného ekonomického dogmatu. Před měsícem rozhodovala EU o odpuštění řeckého dluhu. Typicky po dvanácti hodinách uzavřeného jednání se ve tři ráno vynořili čtyři technokrati (mezi nimi žádný Řek) a oznámili, že místo odpuštění části dluhu se bude vše zase jenom protahovat a prodlužovat. Přitom Řecko je už šest let v recesi.
Takhle se prý v EU dělá politika: v přítmí, schována před voliči, plná matení pojmů, i když je ve hře život a prosperita milionů lidí.
Druhý důvod vysvětluje, proč je nad textem fotografie slovenského premiéra Roberta Fica. Jakožto muslimové mají Khanová a její rodiče problém s tím, jak se Fico vyjadřuje o muslimech a jak odmítá jakékoli muslimy ve své zemi. A taková země jako Slovensko teď bude půl roku předsedat celé EU. Přitom klišé praví, že si lidé mají asociovat EU a její otevřené hranice s progresivními myšlenkami.
Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že muslimský šátek (hidžáb) má být zakázán na pracovišti. ECB varuje, že kontinent riskuje celou jednu ztracenou generaci postiženou chronickou nezaměstnaností a stagnujícím životním standardem.
Donald Tusk, prezident Evropské rady, se loni v létě vyjádřil „ke stále bližší Unii“. Podle něj bylo „iluzí, že lze vybudovat alternativu k evropské vizi hospodářství“. Nyní najednou tentýž člověk mluví „o utopii EU bez národních států“...
Dodejme, že to jsou opravdu vcelku zajímavé argumenty, to se musí uznat. Poprvé zaznělo, že někdo volil brexit kvůli Ficovi. Státy jako Polsko a Slovensko byly zmiňovány v souvislosti s migrantskou pracovní silou. Dodejme ale, že jde pochopitelně o postoj zcela minoritní, či dokonce spíše ojedinělý. Naprostá většina těch anglických vesnických a maloměstských voličů ani přesně neví, co EU je či jak funguje. Hlasovali podobně jako Američané v republikánských primárkách: proti systému, proti globalizaci, proti svobodnému obchodu, proti příjmové nerovnosti, protestně, proti premiérovi apod.
Co se ekonomické stagnace týče – uvidíme. Kontinent čekají možná krušné časy, bude-li ale dlouhodobě stagnovat, Británie zcela jistě zářit také nebude.
...
Tentýž list upozorňuje v článku Neila Buckleyho na to, že EU čeká vbrzku další referendum, které bude zpochybňovat autoritu Bruselu.
Maďarský premiér Viktor Orbán vyhlásil národní plebiscit na 2. října a hlasovat se bude o kvótách na přerozdělování migrantů ze Sýrie a Iráku.
Kvóty jsou jak známo politicky neprůchodné a nepopulární v celé skupině visegrádských zemí. V tomto případě ale o žádné strhující drama nepůjde a dopady referenda budou velmi omezené.
Zaprvé jde o nezávazné hlasování a zadruhé se vztahuje k plánu či konceptu, který je už mrtvý. Dohoda s Tureckem zastavila migrační proud z této oblasti, minimálně skrze Balkán. Půjde o domácí politické divadlo, které má za cíl udržet populární migrační téma v centru pozornosti a na politickém pódiu. A Orbán se bude moci předvést jako někdo, kdo dokáže – na rozdíl třeba od nizozemského či britského premiéra – referenda vyhrávat.
Nepříjemné je, jak se referendum o jednotlivých věcech v EU etabluje. V současnosti se v EU žádá 38 referend. Kdyby se měla všechna uskutečnit, nebude vládnutí v EU už vůbec možné.
Buďme rádi, že předání moci lidovým masám, jak si ho představuje Miloš Zeman, všechny důležité české strany – kromě komunistů – odmítly.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
