Tak například agenturami proběhla zpráva, že Řecko splatilo významnou tranši MMF, konkrétně 750 milionů eur, ale aby tak mohlo učinit, vzalo si na to peníze z té části vlastního vkladu do MMF, která je uložena u řecké centrální banky, konkrétně odčerpalo 650 milionů eur. Je to důkazem toho, že Řecko už nemá kde brát, ale zároveň jsme se dozvěděli, že půjčku u MMF lze splácet z vkladu u MMF. Tohle někdo v MMF opravdu schválil? Pak ovšem nepřekvapí, že se MMF nechává slyšet, že na žádném dalším programu pro Řecko se už podílet nechce.
Oficiální důvod, proč chce MMF z tohoto cirkusu „vystoupit“, je zásadní neplnění reforem ze strany Řecka. Současná řecká vláda například najímá zpátky propuštěné státní zaměstnance. Abychom paradox završili, řecká vláda zatím tvrdí, že žádný další program ani nechce, přestože není jasné, jak by potom mohla v eurozóně zůstat.
Co se MMF týče, podle deníku The Wall Street Journal pracuje tato organizace s Bulharskem, Moldavskem a Srbskem na scénářích řeckého bankrotu a odchodu z eurozóny.
U MMF ještě zůstaneme. V červnu roku 2014 MMF předpokládal, že primární řecký rozpočtový přebytek (po odečtení splátek dluhu a úroků) bude v roce 2014 činit 1,5 procenta HDP, 3 procenta HDP v roce 2015 a přes 4 procenta až do roku 2022. Růst měl dosáhnout například 4,9 procenta v roce 2016, a dokonce 5,9 procenta v roce 2019. Privatizační příjmy měly dosáhnout každý rok 1 procenta HDP. To vše mělo vést k tomu, že se podíl státního dluhu v roce 2022 sníží na 120 procent HDP.
Současné predikce Evropské komise jsou ovšem daleko střízlivější. I když se předpokládá letos a příští rok solidní růst 3,5 procenta HDP ročně, dluh bude v roce 2022 stále činit 154,5 procenta HDP!
Paradoxní je také to, čemu všemu se dnes vlastně může říkat reforma. Podle nové řecké vlády je to například speciální daň pro 500 nejbohatších Řeků. To už člověku evokuje, že v 50. letech nazvali čeští komunisté vymazání úspor obyvatelstva také měnovou reformou.
Další paradox je, že na splácení úvěrů si chce Řecko půjčit od krajů či gubernií a od obcí. Kraje už své peníze státu odevzdaly, ale obce to odmítly. Z 325 obcí odevzdaly řeckému státu rezervy jenom dvě. Řecká asociace obcí státu vzkázala, že peníze státu odevzdá pouze pod příslibem, že budou použity na výplatu mezd a důchodů, nikoli na splátky úvěrů.
Jana Macháčka : MACHÁČEK: Řecko a eurozóna. Je čas na rozvod |
Jedinou „dobrou zprávou“ je, že ECB (přes odpor některých guvernérů) Řecku nehrozí, že by řecké banky odřízla od zdroje likvidity eurosystému.
Německý ministr financí Wolfgang Schäuble tento týden prohlásil, že nesouhlasí s nějakou další restrukturalizací půjček pro Řecko, protože s tím mimo jiné nebude souhlasit Bundestag. Není potom ovšem jasné, co Německo chce, když současný vývoj je prostě slepá ulička.
Trpělivost ale ztrácejí i chudší členové eurozóny. Litevský ministr financí Rimantas Šadžius například tento týden zdůraznil, že litevská minimální mzda je poloviční než ta řecká a důchody jsou v Litvě proti Řecku čtvrtinové. Pokud Řecko nebude splácet, tato otázka bude seriózně nastolena.
Litevský ministr má sice svatou pravdu, ale co je to platné, když si po dramatickém propadu ekonomiky Řekové zvolí neokomunisty. Koho si zvolí příště? A budou mít vůbec ještě volby? O budoucnosti Řecka se zjevně stále více bude rozhodovat geopoliticky. Zdá se, že v Německu začíná převažovat názor, že i mimo eurozónu půjde Řecko udržet jak v EU, tak v NATO. Otázka je, zda si to Němci nelakují narůžovo.
