Problém je i s praktickým výstupem „expertů na terorismus“, a to bohužel nejen v České republice. Obvyklou a stále opakovanou reakcí na nějaký útok nebo hrozbu je, že přibudou (nastálo nebo dočasně) další bezpečnostní rámy a před těmi rámy vzniknou nové fronty a ty nové fronty poskytují jen další báječnou příležitost odpálit se mezi lidmi, kteří čekají v té nové frontě. I malé dítě musí chápat, že je to pouhé odsunutí něčeho, co se může stát v bodě nula, do bodu jedna, třeba o sto metrů dál. Přitom lze pouze uznat, že uvnitř bývá výbuch ničivější než venku.
V čem vlastně spočívá být expert? Experti jsou pro mne třeba ti, kdo umí perfektně arabsky, se sluchátky na uších odposlouchávají hovory, analyzují internetovou komunikaci podezřelých a sledovaných osob, agenti, kteří rozkrývají sítě radikálů a jejich financí – ti ale v televizi nemluví.
Proti osamoceným vlkům, kteří se někde na internetu zradikalizují a před případným útokem komunikují se světem jen v nejúspornější formě, toho ale žádný expert moc nezmůže (to ale nebyl případ útoku v Manchesteru, sebevražedný útočník měl komplice).
Jediná účinná expertiza se týká toho, jak efektivně rozmístit bloky proti nájezdům vražedných automobilů u stadionů, koncertních hal apod. a jak při tom úplně esteticky nezničit veřejný prostor ve městě. V Izraeli to třeba umí docela dobře.
...
Evropskou unii momentálně nestravuje pouze brexit, integrační vize prezidenta Macrona či Trumpova návštěva, ale také například situace v Maďarsku a Polsku. Poměrně jasný názor přichází od šéfa frakce ALDE v Evropském parlamentu a bývalého belgického premiéra Guyho Verhofstadta, který v článku pro Project Syndicate jasně podpořil myšlenku, že Evropský parlament (EP) by měl iniciovat spuštění článku 7 Lisabonské smlouvy, který dočasně zbaví Maďarsko hlasovacích práv v EU. Až to EP odhlasuje, ať se k tomu podle Verhofstadta Evropská rada postaví jasně a čelem.
Evropa musí čelit tomu, že někteří její lídři zastávají jakýsi dvojaký přístup k Erdoğanovi či Putinovi. Pokud chce mít EU jasný postoj k autoritářům na východě, nemůže mávat rukou nad praktikami maďarského premiéra Orbána. Evropa musí aspirovat na to, aby byla něčím více než pouhým spolkem účastníků jednotného trhu. Musí obnovit komunitu, která stojí na hodnotách, jež kdysi pomohly čelit diktátorům, jako byli Franco, Salazar nebo řečtí plukovníci, a jež sjednotily Evropu po pádu komunismu.
V komunitě, která stojí na hodnotách, není podle Verhofstadta žádné místo pro vlády, jako jsou ty současné v Polsku a Maďarsku. Až EU otevře článek 7 proti Maďarsku, musí se prý začít soustřeďovat na Polsko.
Poté, co Orbán oslabil svobodná média a ústavní soud, útočí na akademické svobody a kritické myšlení. Tím, že zavře Středoevropskou univerzitu s „podezřelým“ americkým financováním, dává najevo, že se postaví komukoli.
Samozřejmě že jde i o politický boj uvnitř Evropského parlamentu. Verhofstadtova liberální proevropská frakce ALDE se chce profilovat jako principiální a vymezuje se proti největšímu konkurentovi EPP, frakci Evropské lidové strany, jejímž členem je právě Orbánův Fidesz. EPP se silnou německou podporou Orbána zatím stále chrání. Proto chce Verhofstadt začínat Maďarskem, i když situace v Polsku je stejná, ne-li horší. Kaczyńského Právo a spravedlnost totiž v EPP není, je ve frakci s britskými konzervativci, kteří jsou na odchodu z EU, a tato frakce tak směřuje k marginalizaci.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
