Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Protiruské sankce podle Pikettyho

Názory

  13:20
Francouzský ekonom Thomas Piketty, který proslul svými neomarxistickými analýzami příjmové a sociální nerovnosti, má nové téma. Tím jsou protiruské sankce. Picketty by na ně šel z gruntu jinak: zabavoval by aktiva bohatých Rusů v zahraničí.
Kreml (ilustrační foto)

Kreml (ilustrační foto) foto: wikipedia.com

Pikettyho analytická práce, na které pracovali také další ekonomové, se zabývá i ruskou historií, analyzuje sociální nerovnosti v Rusku a množství peněz, o které ruští oligarchové okradli své spoluobčany.

Leonid Beršidskij na serveru Bloombergu kritizuje Pikettyho metodologii a způsoby výpočtů. To už je v případě Pikettyho práce tradicí, jeho výpočty jsou napadány. Beršidskému třeba vadí, že Piketty píše, že SSSR byl v 80. letech na 60 procentech životní úrovně Západu. Kdo si ale pamatuje prázdné obchody a fronty na toaletní papír, ví, že životní úroveň Rusů lidem tehdy připadala mnohem nižší – a zjevně taková byla. Na 60 procentech německé úrovně je třeba dnešní Polsko a zaostalost SSSR vůči Západu byla mnohem propastnější. Je prý nesmyslné využívat – jako Piketty – sovětské statistiky k jakýmkoli relevantním závěrům.

Beršidskij navíc upozorňuje, že Piketty vlastně nic moc zvláštního neobjevil. I oficiální ruské vládní statistiky hovoří o tom, že bohatství vyvezené do zahraničí může činit až jeden bilion dolarů, což je asi stejně jako celkové oficiální bohatství všech ruských občanů doma a třikrát více než celkové ruské vládní rezervy včetně vládního majetku. Polovina aktiv vyvezených do zahraničí se ani podle odhadů ruské vlády do Ruska nikdy nevrátí.

Nicméně Beršidskij souhlasí s Pikettyho doporučením a závěrem. Je samozřejmě otázkou, jestli současné protiruské sankce míří na opravdu bolavá ruská místa, nebo se to jenom předstírá. Od schválení sankcí neudělala žádná západní vláda nic smysluplného proto, aby zmapovala stamiliardy dolarů ruských aktiv na svém území. Žádné velké zmrazování aktiv a peněz bohatých Rusů se nikdy nekonalo. Zabavené prostředky by přitom jednou mohly pomoci rekonstruovat ruskou ekonomiku, až Putin nebude u moci.

Zabavování aktiv ruských oligarchů by patrně vyžadovalo mnohem více práce a vyšla by asi najevo nejedna nepříjemná informace o byznysu a politice v západní Evropě. Současný režim sankcí evidentně nechce tuto konzervu otevírat.

...

Mary O’Gradyová píše ve Wall Street Journalu o geopolitické dimenzi zhoršující se situace ve Venezuele, o které prezident Donald Trump prohlásil, že „nevylučuje vojenské řešení“.

Frakce venezuelské armády stojí proti prezidentu Madurovi, což nepřekvapí, protože i rodiny důstojníků byly ekonomicky zasaženy a zažívají nedostatek potravin. Mnoho vojáků je loajálních k ústavě. Zatím mlčí, ale otázka je, na jak dlouho. Venezuelská populace, zvláště na venkově, je docela ozbrojená. Osmdesát procent lidí je proti Madurovi, takže by rebelie mohla případně slavit úspěch.

Jenže... Někteří rebelové v armádě jsou proti Madurovi jen proto, že si myslí, že zradil revoluční hodnoty Huga Cháveze. Pokud by zvítězili, demokraté se nikam nedostanou. Povstání může vést k tužší diktatuře. Režim může spustit bezprecedentní represi. Na Madurově straně navíc stojí celý vějíř mezinárodních antidemokratických sil. Hlavním spojencem je Kuba, ale za ní stojí Rusko, Írán a Sýrie.

Venezuelský viceprezident Tarek El Aissami je syrského původu a obstarává konexe nejen na Kubu, ale především do Íránu. Aissami dováži do Venezuely instruktory z Hizballáhu, kteří trénují venezuelské speciální jednotky. Venezuela prý vystavila až deset tisíc falešných pasů lidem ze Středního východu, kteří dnes mohou cestovat po světě jako občané Venezuely. Rusko je zase pro Venezuelu hlavním dodavatelem zbraní, nedávno dodalo nákladné prostředky protivzdušné obrany a pět tisíc raket země–vzduch.

Venezuelští demokraté jsou připraveni povstat, budou ale muset čelit také plejádě zkušených diktátorů od Asada po Putina. Možná by si západní svět měl začít všímat toho, kdo je vlastně ve Venezuele nepřítel.

...

Milé čtenáře a příznivce Monitoru JM a pochopitelně i serveru Lidovky.cz a Lidových novin upozorňuji na knižní vydání výběru z mých nejzajímavějších článků uplynulých sedmi let. Kniha se jmenuje Na tříkolce mezi tanky podle životopisného rozhovoru novinářky Anastázie Harris s autorem, který publikaci uvádí.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.