Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Putin, Evropa a uprchlická krize

USA

  12:47
SOUL - Miloš Zeman se v Číně setkal s Vladimirem Putinem a podle všeho se dočkal pochvaly. Jestli je totiž v něčím zájmu zostřující se antagonizace mezi „starou“ a „novou“ Evropou kvůli uprchlické krizi, které je Miloš Zeman velkým proponentem, je to právě v zájmu Zemanova přítele Vladimira Putina.

Stovky rozhořčených lidí se domáhaly vpuštění na nádraží, později seděly a čekaly. foto: Reuters

Jestli je v něčím zájmu rozpad Schengenu, jednoho z mála opravdu populárních „výdobytků“ Evropské unie, pak je to v zájmu Ruska. Skončí-li totiž jedna z mála populárních politik Unie, vydá se pak Unie už nepochybně a nezadržitelně na cestu dezintegrace.

Podobně je a bylo v zájmu Ruska, aby se nepodařilo vyřešit otázku členství Řecka v eurozóně a aby to všechno nakonec skončilo rozpadem eurozóny a vlákáním Řecka do prostoru ruských ekonomických zájmů.

Miloš Zeman svou urážlivou rétorikou vůči lidem v nouzi a paušalizujícími útoky na muslimy plní přesně tuto Kremlem jakoby předepsanou roli.

Samozřejmě je nějaký Zeman jen to jedno polínko v celé pomyslné mozaice a je také pravda, že Evropská unie si vystačí ve svých sebedestruktivních tendencích a poškozování své reputace většinou sama i bez zájmů Ruska a bez ruských kamarádů a agentů.

Potíž je v tom, že Evropa vybuduje nějaký projekt, jako je měnová unie, Schengen, obchod s povolenkami či energetickou unii a ponechá ho ve stadiu nedodělaného, nedovařeného a nestabilního projektu, který se samozřejmě hodí jen do hezkého počasí, ve kterém hezky funguje, ale když udeří velká nárazová krize zvenčí, naplno se projeví jeho slabiny a vetchá konstrukce.

V případě měnové unie byla tím nárazem zvenčí finanční krize roku 2008 a následná velká recese, která do Evropy přišla z USA. V případě obchodu s povolenkami způsobila náraz Fukušima, německé jednostranné rozhodnutí vypnout jádro a dále pád cen ropy a energií. A v případě Schengenu to je válka v Sýrii a rozpad státu v Libyi.

Jistou nadějí či štěstím v neštěstí je, že pokusíme-li se o nadhled, v případě měnové unie se nakonec během krize podařilo transformovat ECB z váhavé a opatrné instituce připomínající spíše nějaký think tank v silného věřitele poslední instance s relativně jasným mandátem, který „udělá, co bude třeba“. Někdo si myslí, že to víceméně stačí, jiní jsou přesvědčeni, že bude muset vzniknout ještě minimální společný dluhopis apod.

Podobně bude muset v případě Schengenu vzniknout společná ochrana vnější hranice, společná instituce, která ji bude organizovat a řídit, a možná také nějaký evropský Department of Homeland Security na způsob toho, co vzniklo v USA po 11. září. Pokud se tak nestane, Schengen nebude do budoucna udržitelný.

Ale zpátky k Rusku. Podobně jako se Rusko muselo v duchu smát, když EU sedm let řeší zadlužení jedné (z ruského pohledu) gubernie na své jihovýchodní periferii, dnes se musí smát, když je EU (největší ekonomická velmoc světa) přemožena návalem uprchlíků, který je sice relativně masivní, ale v letošním roce dosáhne maximálně 0,1–0,2 procenta celkové populace EU.

Rusko si nepochybně říká, že spolek, který si nedokáže poradit s tímto, těžko někdy úspěšně vyřeší svou energetickou závislost na Rusku. A spolek, který si nedovede poradit sám se sebou ohledně Řecka či imigrace, těžko může masivně pomáhat Ukrajině nebo bránit ruské agresi na východě této země.

...

Sleduji nyní průběžně v hotelu v jihokorejském Soulu střídavě zpravodajství o uprchlické krizi z mnichovského a budapešťského nádraží a nemohu věřit svým uším. Výklad je v zásadě takový, že hodní Němci se mohou v Mnichově přetrhnout, aby uprchlíkům pomohli, a zlá maďarská policie je neoblomná a k uprchlíkům nepříjemná a nenechá je ani najíst, i když šermují lístky na vlak, jako by lístky na vlak byly cestovní doklad. Ani slovo o tom, jaké jsou principy schengenské smlouvy a dublinské smlouvy, jaké jsou ekonomické rozdíly mezi zeměmi EU.

Ono se to jinak stará o uprchlíky, když už dosáhnou své vysněné destinace a splní se jim sen, než když se zdržují kolem nádraží v Budapešti, kde být nechtějí a odkud teprve vede cesta do vysněné destinace. O připraveném sběrném zařízení v Maďarsku, kde je to jistě lepší než na nádraží v Budapešti, nechtějí pochopitelně ani slyšet. I v Maďarsku by je nepochybně rádi nakrmili a ošatili, ale vtip je v tom, že tam uprchlíci být nechtějí a ta nabídka je vůbec neláká. Láká je jen a jen Německo.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.