Příměr s příměřím v Minsku sedí úplně dokonale. Minsk není řešení, je to opravdu jenom příměří, získává se čas pro obě strany ukrajinského konfliktu, jen není moc jasné, k čemu.
Ruská agrese patrně nekončí, jenom se odkládá. Dlouhodobé řešení v případě Ukrajiny nikdo nepředložil, nikdo ho nezná a nikdo k němu nesměřuje.
Podobně s Řeckem. Je sice hezké, že Řekové a Němci si od pondělí slibují více vzájemného respektu a slušného chování, ale za prvé nevíme, jak dlouho to vydrží, a za druhé je slušné chování pouze podmínka nutná pro hledání řešení, nikoli podmínka dostačující.
Peníze ze záchranného programu Řecko asi nějaké dostane, ale spíše tak sotva na pár týdnů.
Šance, že Řecko zůstane v eurozóně, zůstávají tak padesát na padesát, což dnes řekl George Soros agentuře Bloomberg – a řekl to správně.
V Řecku vládne marxistická vláda
Řecké úspory už nenávratně zmizely v zahraničí, tamější banky drží nad vodou jenom ECB. Hrozba kapitálových kontrol je všudypřítomná, o zavedení paralelní měny se mluví stále častěji.
Jedna past je politická. V Řecku vládne marxistická vláda zvolená na základě agendy proti reformám, proti škrtům, proti deregulaci, proti privatizaci, proti diktátu Německa.
Zároveň ale chtěla Syriza setrvat v eurozóně, což nejde dohromady, protože eurozóna prostě je – minimálně z pohledu Řecka – prostorem deregulace, privatizace, prostorem tržních sil a tvrdé konkurence.
Syriza chtěla a slíbila politicky všechno najednou – a to není slučitelné.
Zároveň není jasné, co by se mohlo stát motorem řeckého ekonomického růstu do budoucna. Na obzoru není nic. Představa, že se zatočí s bohatými neplatiči daní a oligarchy, je iluzorní a růst nepodpoří.
V eurozóně jsou teď optimisté
Řecko potřebuje deregulaci, ale politicky jí odmítá. Odchod z eurozóny způsobí totální chaos, setrvání v eurozóně zase plácání se v bahně na další dekádu.
Pokud Řecko nakonec bude nějak uvnitř eurozóny přežívat, bude to jen kvůli tomu – troufám si tvrdit –, že Západ si nyní kvůli Rusku nemůže dovolit fatální rozkol v NATO.
To je ale geopolitika a politika, nějaké ekonomické či finanční zhroucení způsobené případným odchodem či zhroucením Řecka jinak Západ momentálně neočekává.
V eurozóně jsou teď všichni – střednědobě, tedy na dalších pár let – velcí optimisté. Je tu velký růstový impulz v podobě levné ropy a levných energií, je tu velký růstový impulz v podobě slabého eura a všichni čekají pozitivní dopad měnového masivního uvolnění ze strany ECB. A je tu mírný optimismus z jihu, především ze Španělska.
To je ale výhled střednědobý. Dlouhodobý výhled Evropy je spíše zatemněný. Podle mnohých prognóz rychle stárnoucí obyvatelstvo zastaví časem i německou hospodářskou lokomotivu a možná i ekonomiky severské, z nichž velké problémy má už dnes Finsko.
Evropa potřebuje dovézt miliony činorodých imigrantů, kteří budou živit státní pokladny i nákladné penzijní systémy. Jenže politicky na to nikdo lidi nepřipravuje, naopak se spíše stupňuje strach z imigrace.
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus.
