Ekonomické výsledky zemí v eurozóně jsou horší než u zemí mimo ni, a dokonce horší než v USA, kde finanční krize v roce 2008 začala.
Ekonomický propad třeba v Řecku je horší než velká deprese v 30. letech. Ekonomický úspěch Německa se děje na úkor partnerů v eurozóně.
Německo viní oběť, poukazuje na řecké plýtvání, schodky a dluhy jinde. Ale vzhledem k tomu, že Irsko a Španělsko měly před krizí rozpočtové přebytky apod., je to jako zapřahání kočáru před koně. Krize zapříčinila dluhy a schodky, nikoli naopak. Jiní zase poukazují na rozhazovačný a příliš štědrý sociální model, a přitom takovému Švédsku se velice daří. Mnoha zemím se přitom před přijetím eura vedlo dobře.
Eurozóna se ještě může vzpamatovat, demokracie má své regenerační mechanismy, k tomu je ale třeba:
1. Zrušit konvergenční kritéria, která žádají schodky menší než tři procenta.
2. Nahradit šetření růstovou strategií, vytvořit silný solidární fond pro ekonomickou stabilizaci.
3. Zavést eurodluhopisy.
4. Země vytvářející přebytky se musí zavázat ke zvyšování mezd a fiskálních výdajů, tak aby zde inflace rostla rychleji než v zemích se schodky.
5. Spustit společné pojištění vkladů a další elementy bankovní unie.
6. Zavést průmyslovou politiku, která pomůže zemím zaostávajícím za lídry.
Pokud k tomu nebudou mít evropští lídři odvahu, ať se potom raději rozvedou. Rozvody jsou nákladné, ale současné plácání se v blátě je ještě nákladnější.
....
Ivan Krastev píše pro Financial Times, že střední Evropa drží v rukou klíč k budoucnosti Evropskéunie. Většina Středoevropanů ze zemí V4 nejsou euroskeptici, jaké zná západ z Británie, tedy že se na Evropu zlobí. Většina Středoevropanů jsou europesimisté, bojí se, že společná Evropa je odsouzena k zániku a dezintegraci podobně jako sovětské impérium. Mají strach, že zůstanou stranou. Skoro milion Poláků například pracuje v zemi, která brzy přestane být členem EU.
V Polsku se dějí vážné pokusy o oslabení liberální demokracie, ale pokud si někdo v Bruselu myslí, že s Angličany i Poláky je třeba se vypořádat velmi rázně, je na omylu. Kdyby se Evropa začala opět dělit na ose východ–západ, byl by to její rychlý konec.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
