Tyto velké věřitele ale nemusíme kvůli jejich ztrátám v NWR litovat. Jsou to obrovské, či přímo gigantické fondy a správci aktiv s portfoliem v mnoha desítkách miliard britských liber či dolarů. Možná v těchto fondech někdo někde vyhodil někoho, kdo akcie či dluhopisy NWR kdysi z kanceláře nějakého londýnského mrakodrapu nakoupil, možná ne, každopádně firmu viděli vždy jenom jako nějakou excelovou tabulku, či dokonce jenom jednu řádku v takové tabulce.
Noví akcionáři – jejich jméno „Ad Hoc Group“ je vlastně vtipné, realistické i adekvátní situaci – se chtějí pokusit s vedením NWR dosáhnout nějaké dohody s českým státem či vládou o tom, že firma OKD bude nějak restrukturalizována, aby byl útlum dolů postupný a aby se podařilo do budoucna zachránit některé jednotlivé doly, které by při o něco málo lepších cenách uhlí snad mohly i přežít.
‚Otesánek‘ OKD má chuť na 4 miliardy. Stát hledá cestu, jak si pohlídat jeho insolvenci |
Varianta, že by ztrátová firma byla převedena pod nějakou ziskovou státem ovládanou firmu jako ČEZ, je samozřejmě nesmysl, protože menšinoví akcionáři ČEZ by hned firmu zažalovali, že záměrně koupila ztrátová aktiva, a uspěli by.
Pokud se noví vlastníci se státem nedohodnou, zbývá pouze konkurz. V jeho rámci ale nelze počítat s tím, že by noví akcionáři (rovná se věřitelé) dávali do firmy nějaké peníze či jí něco odpouštěli. V rámci konkurzu se naopak budou snažit vydobýt maximum z toho, co jim firma dluží. Prioritou pak bude okamžitý rozprodej zařízení a rychlé získání hotovosti, nikoli pomalejší a postupnější restrukturalizace. Uzavírání dolů pak zůstane na státu, který si asi podobně jako v případě uranových dolů najme třeba státní firmu Diamo. Ostravské doly se nacházejí často pod městy a nelze je nechat zpustnout již kvůli možným nebezpečným propadům, výbuchům metanu apod. Zde tedy čekejme do budoucna velký boj o veřejné zakázky se vším, co k tomu patří.
Podívejme se k sousedům. Přežijí dnešní světový útlum cen uhlí polské doly, nebo dopadnou podobně, jako se rýsuje osud těch moravskoslezských?
Pár rozdílů se najde. Polsko doly potřebuje, protože jeho energetika je a ještě dlouho bude na uhlí zcela závislá. To vůbec není případ české energetiky a hlavně ne ostravského uhlí. Polsko je velká a vlivná evropská země, která udělá cokoli, resp. maximum pro to, aby v Bruselu prosadila nějakou pomoc svým dolům, která se oficiálně bude tvářit, že to pomoc není. Nebude to snadné, ale lze spíše čekat, že si to Poláci prostě nějak vymyslí, nějak prosadí či nějak proválcují. Je to pro ně řádově důležitější než pro nás a oni jsou zase celkově v EU důležitější než my.
A polští horníci i s rodinami představují stále obrovsky silnou a vlivnou volební či politickou masu, což se s postavením horníků v České republice vůbec nedá srovnávat. A koneckonců je s polskými horníky spojen i jistý status toho, že se zasloužili o pád komunismu i o nové, svobodné Polsko, což je něco, co si s českými horníky při vší úctě nikdo do souvislosti nedává.
Stát si musí vyhodnotit, která možnost pro něj bude z hlediska nákladů a socialních dopadů lepší: nějaká varianta spolupráce s novými majiteli, nebo konkurz. Konkurz je ale procedura primárně řízená justicí, nikoli vládou.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
