Naštěstí pro Českou republiku a Slovensko ze zprávy nevyplývá, že by se obě země odmítly podílet na řešení evropské uprchlické katastrofy. Třeba si to můžeme přeložit tak, že se obě země budou solidárně podílet na přijetí uprchlíků víceméně v rámci proporcí připravených EK a schválených evropským parlamentem, jenom se budou tvářit tak, že tak činí dobrovolně. Doufejme, že je to tak.
Pokud by totiž zpráva znamenala, že se Česká republika a Slovensko nechtějí podílet na společném evropském řešení uprchlické krize, je to nejen trapná ostuda, ale budou na tom ve výsledku tratit zase především Česká republika a Slovensko.
Asi bychom chtěli po politicích příliš, aby projevovali dobré srdce, soucit, vroucí empatii a nezištný humanismus. Projev solidarity bychom po nich ale žádat mohli. Jedna z definic solidarity totiž je, že se jedná o osvícený vlastní zájem či anglicky „enlightened self-interest“. Pomáhám proto, že ty mi taky třeba jednou pomůžeš. Dá se tomu také říkat třeba reciproční altruismus: jsem lidumil proto, že chci, abys – když na to přijde – byl ty lidumil vůči mně. Je to známé a vypozorované i u zvířat. Samička jezevce podrbe partnera, aby on ji na oplátku také podrbal.
Přitom seznam toho, s čím Česká republika (a podobně třeba Slovensko) potřebuje v rámci Evropské unie pomoci, je docela dlouhý. Stačí si přečíst čerstvý berlínský projev téhož Bohuslava Sobotky. Česká republika chce od EU pomoci s propojením energetických sítí, chce energetickou unii. Potřebuje omezit závislost na Rusku. To všechno ale stojí peníze, které se musí vzít jinde.
Je to osvícený vlastní zájem
Pokud si nebudeme všímat toho, co trápí Němce nebo třeba Italy, nemůžeme od nich čekat, že oni se budou jakkoli zajímat o nás a ukrajovat si kvůli tomu „od huby“. Němce totiž energetická závislost na Rusku tolik nevzrušuje. Mají ji proti nám nižší. Navíc mají Němci pocit, že se s Rusy vždycky nějak domluví.
‚Chladný egoismus‘ zemí EU na pranýři. Kvůli uprchlíkům a kvótám |
Podobné je to s naším požadavkem na rychlé dokončení a prohloubení jednotného evropského trhu. To chceme více my než tzv. starý západ Evropy. Když budeme my hluší k nim, budou oni hluší k nám. Znají to i děti z mateřské školy. Na vyčuránky a sobce se příště každý vykašle a nikdo se s nimi nekamarádí.
Samozřejmě lze chápat, že politici neřeknou okamžitě hurá kvótám, a rozumíme, že se dneska všichni politici na světě bojí veřejného mínění. Samozřejmě lze chápat, že politici chtějí diskutovat o tom, odkud a proč chtějí brát uprchlíky. Mohou ale říci, že situace s uprchlíky proudícími do Evropy je nesmírně vážná, že budou přesvědčovat občany a organizovat osvětovou kampaň, která lidi přesvědčí, že pomáhat je třeba, zvláště když u nás cizinců oproti jiným zemím Evropy tolik není. Takže znovu: solidarita je osvícený vlastní zájem!
Podle zprávy agentury Bloomberg připravují státy euroskupiny plán B pro Řecko pro případ, že by muselo nebo se rozhodlo odejít z eurozóny.
Logické je čekat na rok 2017
Plán vychází z toho, že Řecko zůstane nadále členem EU, která má prý dostatek prostředků na to, jak Řecku pomáhat a v nové bezpečnostní situaci od Ukrajiny po Libyi si ho pevně udržet uvnitř.
Příprava plánu je prý reakcí na to, že mezi německými politiky údajně sílí názory, že už členství Řecka není udržitelné. Řecko se vyjádřilo, že žádný takový plán není třeba.
Člověk by odhadoval, že takový plán existuje dávno. Smysl těchto plánů ale je, že existovat mají, ale nemá se o nich moc mluvit nebo mají zůstat tajné, protože mohou uspíšit nebo vyvolat něco, co se vlastně stát nemá.
Hugo Dixon se na Reuters vyjadřuje k načasování britského referenda. Pokud je realistické očekávat změnu evropských smluv, je logické čekat na konec roku 2017. Pokud ne, je třeba hlasovat co nejdříve. Ekonomický růst v eurozóně souvisí s kvantitativním uvolněním ECB, které ale časem přestane – a stejně tak se mohou zvednout ceny ropy. Je možné, že od poloviny roku 2016 růst v Evropě zase oslabí. A potom se bude Cameronovi doma těžko prodávat připojení k něčemu, co vypadá jako ekonomická mrtvola.
Pak je ve hře také evropský politický cyklus. V roce 2017 jsou všeobecné volby v Německu a prezidentské ve Francii. Žádná z těchto zemí nebude ochotna ustupovat Británii před vlastními volbami.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
