To se změnilo, demokracie dnes funguje opravdu perfektně na nejnižší úrovni. Lidé bez milosti vylučují či volají na střídačku neschopné a „provařené“ starosty a radní. Když je schopný, přežije, i když je ze strany, která zrovna úplně vyšla z módy, a naopak. Jestli něco lidi bytostně a vášnivě zajímá, je to kvalita života v místě bydliště a veřejný prostor, s čímž mám jako člověk organizující veřejné debaty živou zkušenost. Politikům a médiím to většinou ještě nedošlo.
SCHWARZENBERG: Novodobí fašisti chtějí zneužít 17. listopad. Místo Židů varují před muslimy |
Angažovanost mladých lidí v neziskovkách a občanské společnosti člověka taky těší. Nová generace je sympatická, naplno využívá možnosti studovat v Evropě, zdá se, že pro ni nestojí peníze nejvýš. Je to naděje téhle země.
Tím dobré zprávy končí. Začít musíme nahoře. Prezident místo aby přinášel noblesu a moderaci, apeluje na ty nejnižší lidské pudy – strach, závist a nenávist. Pronáší rasistické a islamofobní proslovy, jeho poradce má Putina na mobilu.
Každý den si schválně protiřečí, jen aby se dostal do titulků, pod heslem „koho by zajímal integrální člověk, který si neodporuje“. Člověk, který si protiřečí – to je zaručený titulek. Provádí výprodej zahraniční politiky státu zájmům soukromých firem, které ani nejsou české.
Není pravda, že to svět nezajímá – kam se člověk v Evropě hne, tam se na to lidé ptají. Co ten váš prezident? Co se s vámi stalo? Ptají se Estonci, Ukrajinci, opoziční Rusové, Němci. Proč máte takového prezidenta? Že nemáme prezidentský systém? To už je nezajímá. Že vy jste Zemana nevolil? To také ne. Okno pozornosti vůči České republice jeúzké, uzounké. Svět miloval Havla, teď je symbolem země tahle nízká vulgarita a proruská politika. Prezident Zeman ústavu patrně neporušuje (některé zákony ano), jinak všakdělá skoro vše, co „se nemá“, ale co do zákona či ústavy napsat nejde.
Dokud se ale vládnoucí „prosperitní pragocentrismus“ nezačne opravdu zajímat o malá města, venkov, regiony a tamější svého druhu ekonomickou beznaděj (někde), nepřestanou se rodit ani staří, ani noví Zemanové. Teď si totéž vyzkoušeli při dvojích volbách v Polsku, kde sklidili dosti trpké ovoce „varšavocentrismu“.
Největší hrozby pro naši 26 let starou svobodu ovšem přicházejí z toho, že není dostavena evropská stavba a že Evropa neumí reagovat na krize. Evropa nutně potřebuje více akceschopnosti, tedy efektivnější centrum, které dokáže řešit krize. Krize i jejich souběh jsou normální, nenormální je čelit jim chaotickými summity. Potíž je v tom, že to je třeba, ale lidé v Evropě to nechtějí.
Zeman dorazí na Albertov v době demonstrace proti islámu |
Jak to souvisí se svobodou? Svoboda je zásadní, ale musíte mít funkční stavbu a konstrukci, uvnitř které budete tu svobodu žít. Evropa tu funkční stavbu nemá, což tolik nevadilo v dobách relativního míru a prosperity, ale začíná to být zásadní dnes, kdy se Evropa potýká s více vážnými krizemi najednou a pro žádnou nemá řešení.
Vezměme si migrační krizi. Východ Evropy žádá společnou ochranu schengenského prostoru a společnou ochranu vnější hranice EU, západ Evropy chce redistribuční mechanismus (relokační kvóty) pro uprchlíky, východ říká – ano, až bude hranice zavřena. Nikdo nevysvětlil, jak budou fungovat kvóty, když nelze nikoho někam posílat násilím nebo ho držet násilím, kde být nechce.
Evropa se začne zásadně přít o to, zda zavést společné pojištění vkladů, které se má teprve stát tou skutečnou bankovní unií. Evropa bude muset více pomáhat Ukrajině v reformách a transformaci, zkusit bránit nezdaru konsenzu na klimatické konferenci v Paříži, eurozóna bude muset řešit oddlužení Řecka, časem ji čeká i otázka oddlužení dalších států, a aby toho nebylo málo, bude muset vyjednat kompromis s Británií, který jde do značné míry proti tomu, co je třeba udělat, tedy stvořit opravdu efektivní rozhodovací centrum. Leckdo je dokonce přesvědčen, že se EU nevyhne tomu, aby se nějakým efektivním způsobem začala silně angažovat na ukončení konfliktu v Sýrii.
Akutně – a neradno to podceňovat – hrozí spousta věcí: rozkol v EU mezi Západem a „nesoucitným“ Východem; konec Schengenu, jediné všeobecně populární a svobodné politiky EU; odchod Británie, jediné země v EU, která má oddanost svobodě opravdu a historicky v genetické výbavě apod.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
