Sobota 30. března 2024, svátek má Arnošt
130 let

Lidovky.cz

MACHALICKÁ: Nejen kopání do holeně v Cottswoldu

Názory

  7:00
Jedno z nejzápadněji položených měst Anglie Penzance pro mě dosud bylo spojené se zakladateli anglické operety Gilbertem a Sullivanem, kteří psali výtečné satirické kusy zaměřené na prudérnost viktoriánské doby. Jejich Piráti z Penzance je jiskřivý hra, plná humoru a hudební originality, škoda že se u nás jejich operety hrají tak málo, ale zrovna Piráty před mnoha lety ve vlastní úpravě nastudoval ve studiovém prosotru Divadla F. X. Šaldy Pavel Harvánek.

Lower Slaugher foto: Jana Machalická, Lidové noviny

V dnešním Penzance se zřejmě už žádní piráti neprohánějí, i když kdo ví. Aspoň jeden hadrový sedí na střeše starého hostince a zlověstně hledí na moře. O kuriozní budovy tady není nouze, mají tu třeba Egyptský dům, který sem sedna jako pěst na oko, má barevnou fasádu a egyptské vlysy a prvky.

Penzance je malý a půvabný přístav, i když trochu ušmudlaný

Jinak je Penzance malé a trochu ušmudlané městečko s hlavní ulicí do kopce, která má být tepnou, ale po šesté hodině se tu potuluje leda jeden zvědavý voříšek. Domky jsou příslušně pitoreksní a na konci "tepny" stojí klasicistní Market House před nímž se tyčí socha vynálezce kahanu, což nám připadá tak trochu jako z Cimrmana, i když tím rozhodně nechceme snižovat důležitost zmíněného přístroje.

Zdejší Bed and Breakfest hned na začátku města je rovněž usmolený a všechno je v něm na heslo, takže hned druhý den zvedneme kotvy a přesuneme se do nedalekého St. Yves na severní straně nejzápadnějšího výběžku. Nedaleko Penzance je St Michael´s Mount, což je vlastně anglický Mont St. Michel. Podobnost je až neuvěřitelná, ale když té anglické verzi nakouknete pod klobouk, zjistíte, že francouzské se nevyrovná.

St Michael´s Mont je o něco horší kopie Mont St. Michel na druhé straně kanálu

Na druhé straně pravidelně se tu střídá odliv s přílivem, zatímco u Mont St. Michel musíte mít vážně štěstí, abyste tuhle atrakci zastihli obklopenou mořem. Na St. Michael´s Mount je rovněž opatství, které se později změnilo v pevnost a od 17. století je v soukromých rukách a a postupně se proměnilo v honosné sídlo. Při druhé návštěvě za odlivu jsme měli šanci dojít na ostrov suchou nohou po dlážděné cestě, ale v půlce nás varoval řidič dodávky, podle něj měla být cesta za pět minut pod vodou. Trvalo to sice skoro dvacet minut, ale i tak to bylo rychlé.

Předchozí díly čtěte zde:


Ze St. Yves si návštěvník odnese ten nejpříznivější dojem, bílé domky a modrými okenicemi a vývěsními štíty, krásné čisté pláže, miniaturní přístav s molem a majákem.

St. Ives je jedno z nejhezčí letovisek západního výběžku Anglie

Především tu ale je pobočka Tate Moderne – ve 20. letech se sem totiž přesunula skupina umělců, anglických průkopníků abstrakního umění. Byli to zejména sochaři Barbara Hepworthová a Ben Nicholson. Usadili se tu ve 20. letech minulého století a divoká krása cornvallské krajiny jim byla inspirací.

Pobočka Tate Modern  v St. Ives – Atelier a dům sochařky Barbary Hepworthové

Galerie s kolekcí jejich děl je přímo na břehu moře, pevnina tu k plážím prudce spadá v kopci je i hřbitůvek s žulovou zdí. Bílá budova galerie ale není žádný skvost, je to fádní až nevzhledná architektura oblých tvarů, mnohem půvabnější je nedaleký Hepworthové domek s ateliérem a zahradou, kde je řada plastik.

Západní výběžek Anglie Penwith je nádherná krajina s divokými útesy a zelenými políčky, nevšední ráz doplňují staré doly na cín, jsou ve nitrozemí i přímo u moře na skalách.

Hřbitov v St. Ives

Staré kamenné strojovny vypadají jakoby byly doslova zavěšené nad mořem. Největší areál Botallack Mine se zbytky těžních věží se nachází poblíž městečka St. Just, jsou tu zbytky budov, staré komíny, které se tyčí k nebi. Nebývale jasné počasí vytváří zvláštní barevný pás: moře je stříbrné, na něj navazuje azurová modř nebe a jasně zelená travnatých ploch.

Na celém pobřeží i části vnitrozemí Cornwallu jsou opuštěné cínové doly se charakteristickými strojovnami,  jejichž zbytky často visí na skalách

V nedalekém Zennoru je starý vodní mlýn a kostel a kousek dál zase září moře. Každý výběžek Penwithu je jinak krásný – Cornwall cap, k němuž se dlouze sjíždí, nabízí daleký výhled na moře a okolní skály. A konečně se dostáváme k nejzápadnějšímu bodu Anglie Land´s End. Leží ještě dál v Atlantiku než Bretaň a její západní ostrůvky. Trochu to tady vypadá jako na bretaňském Point du Raz, na skalách v moři je malý maják, zleva se vinou pásy kamenitých políček a také tu značně fouká vítr.

Na celém pobřeží i části vnitrozemí Cornwallu jsou opuštěné cínové doly se charakteristickými strojovnami,  jejichž zbytky často visí na skalách

Mají tu i jakýsi zábavní park, který hlídají – jak jinak - sochy pirátů. O pár kilometrů dál je na skalách přírodní divadlo Minack theatre, které vzniklo ve 20. letech. Vítr tu fouká vysloveně sprostě a v divadle už se hraje cosi proti děti od Roalda Dahla, takže nás tam nepustí. Hlasy herců nese vítr daleko, ale tahle atrakce v průvanu nás nijak neláká.

Land´s End z jiné části


Je stále krásné počasí, na pláži v St. Yves polehává pár domorodců a v místním kiosku prodává mladý Slovák, který se netají údivem koho tu potkává, je tu prý na brigádě a potvrzuje, že červen bývá v Británii jeden z nejošklivějších měsíců, kdy stále prší. Dáváme se do řeči i s jedním důchodcem, který se sem odstěhoval na penzi z Bristolu, směje se naším steskům na místní drahotu. Co se divíte, tady to je anglický Cote d´Azur, bohatí Londýňané si tu kupují vily ale nám chudším stačí staré rybářské domky, říká a dodává, že pravý mumraj nastane až červenci, kdy přijíždějí rodinky se školní mládeží.

My už ale brzo Cornwall opustíme, ještě se podíváme na skok do Helstonu a Falmouthu. Ten leží v místě, kde do moře ústí několik řek, obrovská vodní plocha je impozantní a u ní se tyčí neméně obrovitá budova Národního námořního muzea. Falmouth má zvláštní atmosféru, hlavní ulice směřuje ke kostelu a je plná roztodivných domů s bizarními arkýři.

Z jedné strany domy vedou k moři, jsou tu všelijaké průchody, ale většinou tu lze ujít jen pár kroků a dál cesta nevede, je třeba se vrátit a kus dál zase sejít k moři. Je tu také dům s podivným komínem a průvodce praví, že se mu říká králova dýmka a spaloval se zde tabák nalezený u pašeráků jako kontraband. Momentálně ale mají všichni ve Falmouthu napilno s fanděním, hostince jsou narvané a v nich obyvatelstvo povykuje nad právě probíhajícím zápasem Anglie a Alžírska na mistrovství světa. Moc to nedopadlo, nikdo nedal gól a nazítří se v úvodníku (sic!) Daily Telegraph psalo, že princ Harry sdílí s národem smutek, zprávu doprovodila fotka patřičně zkourmouceného výrazu jinak zlobivého zrzka, jenž je také nástupníkem trůnu.

Soutěska v Cheddaru

My už jsme ale na cestě do střední Anglie, při níž jsme si nedali ujít známou soutěsku Cheddar. Na dně rokle, po jejíž obou stranách se zvedají vápencové stěny až do výše 120 metrů se klikatí silnice. Na spodním konci je obvyklý turistický tandlmark se vchodem do jeskyně Gough´s Cave, kavárnami a obchůdky, kde se prodává kdeco, ale hlavně proslulý sýr u nás známý v počeštěné podobě jako čedar. Proslulý tučný sýr ve zdejší jeskyních prý ideálně uzrává. Roklí se ve vedru plouží turisté a řada z nichpodniká výstupy na skaly, zaujalo mě, že mnohé dámy se škrábou nahoru i ve zlatých pantoflíčkách, co chvíli se jim ale noha zvrkne, přičemž na ty dole padají měnší i větší šutry.

Jedno z nejhezčích cottswaldských městeček Bibury


V Cirencestru jsme už plně v anglickém vnitrozemí a na dostřel náhorní plošině známé pod jménem Cottswold, která se vyznačuje mnoha kouzelným vesničkami vybudovanými téměř jen z cottsvoldského vápence. Domy byly staveny speciální metodou suchého zdění, při němž se nepoužívala malta. Stavělo se z nepravidelných kamenů, které mají v každé části Cottswaldu jinou barvu, od šedé až po měkce béžovou.

Kromě domů a kostelů se tu dají najít rozmanité stavbičky, které tvoří neopakovatelný ráz kraje – od kamenných plastik až po hřbitovní náhrobky – absolutní kuriozitu mají na hřbitově v Painswicku – místní občané se tu dávali pohřbívat do sarkofágů v podobě boubelatých dóz na čaj. Cirecenster je poněkud hnízdo, i když tu před námi byli Římané, jinak tu mají hezký kostel asi ze 14 století a hotel ze 16. století. Kostel je zavřený a hotel narvaný až po půdu, je totiž sobota.
 
Bourton-on the- Water další perla Cottswoldu s mnoha kamennými můstky

Noříme se dál do Cottswoldu, první vesnice se jmenuje Barnsley a nabízí typické řady cottswoldských jednopatrových domků, o pět kilometrů dál je Bibury, které vypadá jako by vystoupilo ze staré rytiny. Stavení, starý mlýn, potok s můstky a dva rybníky nad sebou, vedle hotel U labutě, kde právě probíhá svatba. Další a snad ještě hezčí je Bourton-upon- Water, kterým rovněž protéká říčka opět s mnoha kamennými můstky. U smuteční vrby říčka zatáčí k vysokým stromům a mití v lukách, domy vyhlížejí starodávně, zejména pak radnice.

New Inn v Bourton-on-the Water - klubovna

Asi tři zdejší hotely jsou narvané, ale v jednom mají poslední volný pokoj u střechy. Za osmdesát liber žádný luxus a v lehce olezlé koupelně se zařízením z padesátých let leze divný brouk a rychle mizí za vanou, ale dali bychom království za postel, tak necháváme brouka svému osudu. Nicméně budova hotelu je ze 17. století a má úžasný výčep a klub s krbem, velkými fotely a starými ročníky Counry Life ke čtení.

Bourton nasledujícího dne, v neděli je plný rodinek se psi, které touží zakousnout kačeny klidně plující po říčce. Vypadá to, že Anglie je země psům zaslíbená, a také tu potkáte rasy, které se u nás takřka nevidí. Psi jsou milovaní ale vychovaní, vesměs jsou drženi na vodítku, psí exkrementy se tu důsledně uklízejí a pohladíte-li psa a vyjádříte-li se přitom o něm pochvalně, jeho pán se tím vyznamenáním nadme stejně jako kdybyste podrbali za ušima jeho a sdělili mu, že má krásná lýtka. Takový chválený pes je svým majitelem přidržen a donucen přijímat lichotky, ať už se mu to líbí nebo ne. A tenhle rituál se opakuje ve všech částech Británie.
Hodně oblíbení jsou zde westíci, samozřejmě labradoři a mnoho druhů štíhlých a ušlechtilých loveckých psů.

Lower Slaugher


Ne každý turista se ale v Cottswodlu cítí bezpečně, v Dolním Slaugheru (Lower) potkáváme dvě Japonky s bílou rouškou přes obličej, těžko říct, před čím se ty potrhlé osoby chtějí chránit. Jinak je tu opět malebná sestava domků, osvěžující ticho, starý mlýn s obchodem, kde prodávají i takové zvláštnosti jako holinku se záchodovou štětkou. Horní (Upper) Slaugher tak hezký není, ale má působivý manor z 18. století, kde je pension.

Chipping Norton

Stow-on-the-Wold, Broadway, Chipping Campden jsou opravdu skvostná místa, to poslední je přímo dokonalý vzorek z kolekce. Na začátku města se tyčí zbytky impozantního šlechtického sídla a kostel. Místní farář zprávě sklízí po nedělní bohoslužbě a jen tak, aby řeč nestála ke mně prohodí: to ale máme dnes krásný den. Hlavní ulice je přehlídkou starobylých budov, jimž vévodí Grevel House z roku 1380, o kus dál je zase tržnice ze 17. století.

Místní vikomt tu prý počátkem 17. století založil jakési sporotvní klání, které se koná dodnes, mezi discipliny patřilo i tak drastický sport jako kopání do holeně. Zda se zachoval do dnešních časů už se nikde nepraví, ale zdejší občasné vypadají docela mírumilovně.

Cottswold se táhne ještě dál na východ až k Oxfordu, ale my hodláme pokračovat tímto srdcem Anglie víc na sever do Stratfordu a Birminghamu. Ale o tom až příště.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!