Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

MACHALICKÁ: Ubytování v Anglii může být zlým snem

Názory

  7:30aktualizováno  9:40
S hotely a turistickým ubytováním v Anglii je to strašná mizérie, záměrně píši v Anglii, protože ve Skotsku je to podstatně lepší. I zde existuje síť levných hotelů jako Ibis, Formule 1, Etape, Travelodge, Premier Travel Inn.

mach974 foto: Jana Machalická, Lidové noviny

Jenže třeba první tři jmenované patří francouzské firmě Accor a zatímco na kontinentě, zejména ve Francii perfektně fungují, v Británii je to jedna z možností, jak se svým odvěkým protivníkům pomstít. Nejlépe dopadá Ibis, ale nocleh ve Formuli v Coventry byl něco jako zlý sen. Klientela připomínala právě propuštěné trestance a raději tu ani nemají recepci, ta je společná s blízkým po střechu obsazeným Ibisem a návštěva společné toalety – tenhle moment raději přejděme.

Ale nejsme z cukru, takže když nejde o život, nic se neděje. Jenže všechny levné hotely – ovšem aby bylo jasno, levné tu znamená pokoj pro dva bez snídaně za 50, 60 liber – jsou permanentně plné. Mnohem lépe funguje instituce bed and breakfest, která je docela prima, ale také má své mouchy. Tyto hostinské pokoje v soukromí jsou sice čisté, ale být náhle součástí neznámé rodiny, také každému nevyhovuje. A tak jsme aspoň bavili tím, že jsme hráli hru o to, kdo dodá nejlepší full english breakfest, což je ranní jídlo pro šest vzrostlých mužů na tři dny.

První díl

První dojmy z Anglie - více škodovek než rolls-royců

Vyhrál Old Inn v Bourton-upon-Water ve střední Anglii, kde nám snídani servírovali comme il faut na stříbře, a v pozadí se nehlučně pohybovali služební duchové. Docela jako v té písničce Vodňanského a Skoumala - po ranní koupeli zachutná toast. Tak jsme si to užili, když už nocleh v tomhle starobylém zájezdním hostinci stál 80 liber. Pokoj ale byl až u střechy, olezlá koupelna tak z 20. let a lezl v ní podivný brouk. V přízemí ale měli senzační starodávný výčep s táflováním a čítárnu s fotely a starými čísly Country Life. Ještě pro přesnost anglická snídaně má zahrnovat opečenou slaninu, která je spíš jako šunka, volské oko, fazole v tomatě, grilované rajče a žampiony, placku, toust smažený na oleji, nebo černý pudink, což není nic jiného než varianta na naši jitrnici. Není to špatné, ale je to příliš mastnoty po ránu.

Starý přístav a anglická vlajková loď Victory
Takže tu první noc jsme si naivně představovali, že spočineme v nějakém hezké městečku na cestě jako byl Chichester s pěkným baptistériem. Cestou za hotelem jsme ho několikrát objeli a pokaždé skončili v areálu nemocnice místo u hotelu. Teprve pak nám došlo, že ono "h" tvářící se jako šipka k hotelu je směrovka ke zdravotnickému zařízení, kde jsme rozhodně nehodlali spočinout. Nepořídili jsme ani v Arundelu s mohutným hradem vévodů z Norfolku, uspěli jsme až v Portsmouthu v Etape hotelu.

mach962

Hlavní atrakcí Portsmouthu, který leží na výběžku pevniny tvořící uzavřený záliv, je starý přístav. Kdysi bylo město rušným obchodním centrem, dnes je to poněkud ospalé hnízdo, kterýžto dojem nedělní ráno ještě umocnilo. Podél hradeb u moře joggovali portsmouthští se svým labradory, zatímco my jsme si prohlíželi historický přístav se suchými doky. V jednom z nich je dokonale zrestaurovaná (doufejme, že je to opravdu ona) anglická vlajková loď Victory. Zúčastnila se bitvy u Trafalgaru a na její palubě zemřel admirál Nelson. Známou bitvu tu mají dramaticky pojednanou v expozici na půdě, kam se jde po ušmudlaných a otlučených vrzavých schodech. Nejvíc na nás zapůsobila skutečná plachta z lodi po půdě rozhozená, na různých místech zaštupovaná a pocákaná rezavými kapkami krve, která zřejmě vytryskla z nebohého admirála. Na plachtu se efektně svítí a celé je to takový nejspíš nechtěný výtvarný koncept. V Portsmouthu mají i moderní architekturu – několika výškovým budovám vevodí bílá věž Spinaker připomínající plachtu. Na severním okraji zálivu stojí Porchester Castle, obehnaný mohutnými hradbami, uvnitř na perfektně posekané trávě je eldorádo dětí a psů, z hradeb se dá sejít rovnou k moři.

mach972

Salisbury, které už je ve Wessexu, nás z dálky vítá svou slavnou katedrálou, kterou tu z jedné strany chrámové lodi zprznili skleněnou přístavbou, v níž je katedrální jídelna a obchod se suvenýry. Nicméně takové jídelny při různých památkách jsou ohromně fajn, podávají se tu teplá jídla, chutná a levná. Na trávníku obklopujícím katedrálu se povalují hromady lidí, zdá se, že klíšťata tady nehrozí. Okrsek katedrály zahrnuje ještě řadu pozoruhodných budov ze 17. století včetně útulku pro vdovy po duchovních. Raně gotická katedrála, v níž se jak jinak, platí za vstup, má deset klenebních polí a v kapitulní síni je vystavena Magna charta libertatum z roku 1215. Samotné Salisbury je pitoreskní městečko, hlavní ulice se jmenuje - jak jinak – High Street a nejhezčí je procházka podél řeky Avon až ke kostelu. Na řece jsou můstky, v ní zelené trávy, což vodě dodává měkkého světla. Na řece jsou kačeny a výjev jak z genderové studie – matka kačena kmitá , v zobáku nosí potravu pro své kvičící káče, strčit do zobáku a zase pod vodu. Taťka kačer, opravdovský fešák si čistí peříčka, natřásá se a znalecky oceňuje okolo plující dámy, jednu chvíli se chce k jedné připojit, ale nakonec zůstává.

mach262

Chichotající se dívky na Stonehange
Nedaleko Salisbury je nejslavnější britský pravěký monument Stonehenge. A jako všechny slavné památky je i tato turisticky exploatována absurdním způsobem. Je obehnaná plotem, dostat se k ní lze pouze podchodem pod silnicí, ale nikde to není napsané, takže všichni nejdřív běhají kolem, dokud to nezjistí. Z obou stran ji obklopuje silnice, na jedné se krokem pohybují auta, zatímco lidé chodí kolem prstence vztyčených kamenů jak bludné ovce, fotografují šutry, sebe u šutrů v různých pozicích, své děti, manželky, milenky, Japonečky se u toho chichotají.

Na toaletách je další hihňající klubko mladých dam, na záchod jdou všechny tři dohromady a divoce rolují papír, což je důvodem k dalším nekontrolovatelným výbuchům smíchu. Ty jo, vidělas, jak na mě balil, zavřeštěla jedna z nich mojí mateřštinou. Tiše jsem se vyplížila a mé pocity byly smíšené. I my jezdili na školní exkurze, vrcholem exkluzivity byla NDR a koncentrační tábor Buchenwald s výkladem vězně, který tento ponurý kout nikdy nedokázal opustit a pamatoval isoudruha Thalmana. Jet do Anglie a jiných kapitalistických zemí to byla holá utopie. A těmhle puberťákům je úplně jedno, kde jsou, prostě někde na výletě a památky jsou jim ukradené. Spolkla jsem svou hořkou vzpomínku a smířila se s tím, že je to úplně normální a má to tak být a šla se raději podívat do krámu, kde měli ponožky s motivem Stonehenge. A tak ne snad, že by zdejší proslavené kameny nestály za návštěvu, ale mnohem klidnější a neméně zajímavý je nedaleký Avebury Stone Circle. Není tak známý, ale je tam větší klid a i když část kamenů zničili pověrčiví vesničané v 18. století, pořád jich tam hodně zbylo.

mach940

Vznešená zahrada
Dalším lákadlem téhle části Wessexu je jedna z nejkrásnějších anglických zahrad Stourhead, která vznikla v polovině 18. století. Majitel panství Henry Hoare tu nechal vystavět umělé jezero, klasicistní pavilony, grotty, můstky. D ocelkového konceptu se začlenila i vesnice Stourton s kostelem a zámkem Stourhead House. Tady poprvé jsme viděli obrovité trsy, či spíše stráně rododendronů, které tu rostou divoce skoro jako plevel. Kromě vznešené zahrady je tu i menší, kde rostou nejrůznější byliny a užitné rostliny od levandule po petržel. Ostrovní klima je blahodárné, zasahuje sem teplý golfský proud a teplotní extrémy tu neznají, je tu krásně vlhko a všemu se tu báječně daří. Napříč panstvím vede jedna z mnoha turistických cest, však také právo volného průchodu patří v Británii k nejstarším privilegiím, opodál se pasou bílé krávy a bukolický výjev korunují dvousetleté kaštany podél cesty s revmaticky zkroucenými kmeny.

Dvacet kilometrů odsud leží městys Shaftesbury, které už je v hrabství Dorset, a jeho scenérie s uličkou jdoucí do vrchu je jakousi esencí staré Anglie. Jmenuje se Gold Hill, domky jsou kamenné a mají doškové střechy, je to jakoby člověk rovnou vstoupil do některého z románu Thomase Hardyho, který se nedaleko odsud v Dorchestru narodil. V Shaftesbury mají ještě zbytky benediktinského opatství, které roku 888 založil Alfréd Veliký a o pár století později se Cromwell postaral, aby ho pěkně zplanýrovali. Moc toho nezbylo ale mají to hezky upravené včetně zbytků hrobky sv. Edvarda, kvůli kterým se opatství stalo známým poutním místem. A tak se zase vracíme na pobřeží, odkud bude už jen kousek do romantického Cornwalu plného rozeklaných pobřeží, vřesovišť a pirátů a pašeráků.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!