Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Maďarský festival Sziget 2009: Hudbou proti finanční krizi

Kultura

  16:59
BUDAPEŠŤ - Letošní 17. ročník maďarského festivalu Sziget navštívil rekordní počet 390 tisíc hudebních fanoušků. Opět tak prokázal své nezastupitelné místo mezi těmi nejvýznamnějšími z celé Evropy. Nabídl pestré kapely, z nichž mnohé nedávno vystoupily v Česku (Bloc Party, Tricky, Placebo či Faith No More) a pak i ty, které se sem teprve chystají (Editors, Lily Allen a Nouvelle Vague). Dunajský ostrovní festival trval pět dní a bonusový nultý den byl věnován hudebnímu boji proti rasismu.

Primal Scream foto: Sziget Press CentrumReprofoto

Velmi příjemné překvapení připravili velští Manic Street Preachers, kteří připravili strhující vystoupení. Mrazivý pohled chlapečka na pozadí pódia (z obalu alba) sledoval, jak odpálili nesmrtelnou Motorcycle Empiness, ale ta nebyla publiku dost dobrá, a tak se jen pozvolna trousilo k pódiu. Na nepovedenou pražskou premiéru dal snadno zapomenout živelný rockový zvuk, trocha nostalgie a hlavně zajímavý výběr písniček.

Mezi nimi nechyběla debutová Motown Junk, řízná Faster, ale také 'resustitační' Everything Must Go. Zakulacenému zpěvákovi Jamesi Dean Bradfieldovi, rytmus udával námořnický Nicky Wire a za bicími schovaný Sean Moore. Nezbytné klávesové party (a bohužel i smyčce) byli vyluzovány hostujícím klávesákem.

Letošní turné k aktuálnímu albu Journal for Plague Lovers ho nijak nevyzdvihuje - hrají aktuální bestof. Festival byl maďarskou koncertní premiérou a tak se nabízí otázka, jestli se ve svých turné tato levičácká kapela nevyhýbá bývalému socialistickému bloku záměrně.. Ať je tomu jak chce, tak je to škoda.

Vizuálně nesourodí Primal Scream se na pódiu především dobře bavili. V černém obleku 'štěkající' Bobby Gillespie byl velmi dobře naladěn a působil jako 'hodný strejda', ale to by nesměl být bílý jako stěna. To mu však nebránilo rozesmívat a hecovat kapelu i publikum a pobíhat po pódiu. Taktéž baskytarista "Mani" byl v dobrém rozmaru a když nakopnutým nafukovacím míčem trefil pódiovou kameru, tak byl sám překvapen, co provedl.

Velmi dobře zapadla i vtipná scénka obou kytaristů, kdy při působivé Shoot Speed/Kill Light drželi kytary, v kontextu s textem i hudbou, jako střelnou zbraň. Co nejvíce zamrzelo byl až příliš krotký zvuk, který je nastaven na poslední album, optimistické Beautiful Future, takže časy zvukové agresivity a nekompromisnosti jsou pryč. Kapela v této fázi vůbec nepřipomíná to proti čemu zdánlivě bojovala diletantská mediální rada.

Stejně tak byly obroušeny hrany elektroniky, psychedelie či rock'n'rollu a celý relativně tichý set působil kompaktně, ovšem ne jednolitě. Jakožto výjimkou z pravidla bylo vazbení kytar na konci, ale i to bylo proti ikonám My Bloody Valentine spíše symbolické. Nejlepší léta už asi mají za sebou, ale to jim nebrání se představit s největší parádou.

Do příchodu oblíbených The Prodigy rozehříval publikum Boratovský moderátor ("Prodidžááj") trapně, ale v konečném důsledku vtipně. Inu, asi jako Borat. Odříkával texty a sám si je i doprovázel dětinským beatboxem. S otřepaným klišé: poté Prodigy rozpoutali elektronické peklo.

Po přistoupení na jejich 'hru' se koncert stal uvolněnou zábavou, doprovázenou generačními hity. Řízná a oběma vokalisty vyhajpovaná atmosféra spolu s někdy až naivní elektronikou začátku 90. let vytvářela výbušný koktejl. Co naplat, že všechny 'živé' nástroje a vlastně i oba vokalisté jen přizvukují hlavnímu mozku Liamu Howlettu a slouží prvořadému cíli vytvářet akci.

A ta se rozhodně nemíjela s účinkem. Závěrečná Take Me to the Hospital v duchu citovala nejedno přání - v tu chvíli počet lidí, kteří byli 'sekuriťáky' bezvládně vytahováni z davu dosáhl několika desítek - smutná, ale výstižná bilance. Prodigy mají jakožto příjemný artefakt minulosti své nezastupitelné místo.

Jako příjemná alternativa k průměrným Placebo se zdáli 'němečtí Radiohead' The Notwist. Ale to by nesměli mít tak velké a neperspektivní zpoždění, takže došlo na Placebo. Ti stejně jako minule v Praze hráli spíše novější písničky a 'opatkované' publikum to s povděkem kvitovalo.

Brian Molko čím dál víc vypadající jak Béla Lugosi, krom svých zkreslujících 'krabiček' zpíval až překvapivě studiově, což vnášelo určité pochybnosti co se použité techniky týče. Jestli se před lety o Placebo předskakujících Sneaker Pimps šuškalo, že Placebo přehráli, tak na Szigetu tomu bylo zaručeně - trojlístek z ostrovů složený z Editors, Klaxons i Manics byl po všech stránkách zajímavější. Kapela si nemohla vybrat vhodnější jméno.

Mezi dalšími vystupujícími byli coverující Nouvelle Vague, kteří svou bossa novou oprášili další osmdesátkové písničky, včetně dětským hláskem zpívané a jen s akustikou doprovázené God Save the Queen. Ta tak zanechala mnohem lepší dojem než vloni vystupující Sex Pistols.

Písničkoví Snow Patrol hráli také moc hezky, ale to by nesměli hrát jednu písničku po celou dobu koncertu... Ale fanouškovské tleskání mimo rytmus a sing-along ukázaly, že to není až tak špatné. Zato producent a (také) hudebník Tricky si v menší aréně své publikum získal oprávněně. Hudebně moc aktivní nebyl, ale ponořením do temnot hudby a svých fanoušků udal hudbě tvář. Závěrečný natahovaný konec připomněl podobně končící koncerty Massive Attack.

Z jiného konce světa - na World music stage bylo k mání zajímavé srovnání kubánských Buena Vista Social Club s 'hraničářskými' Calexico. Tak jak moc Calexico stojí na pomezí mezi původní mexickou a texaskou hudbou (doplněnou alt-country), tak kubánci prezentují tradičnost. Jinak jsou si velmi kapely blízké a ukazují jen různé možnosti přístupu k latino - alespoň z pohledu střední Evropy.

Jasným omylem byli Coldcut, kteří v dance aréně pohlédli svou odvrácenou tváří. Doplnění smyčcovou sekcí ale bez MCho se proměnili v doprovod propagandistického filmu, který připomínal Naqoyqatsi Godfrey Reggia, ale bez patřičného účinku.

Závěrem festivalu byli Faith No More, kteří odehráli svůj výborný standard letošního léta. Ale spíš než kapela byl na pódiu osamocený Mike Patton: od začátku hrál svou roli, ale jeho temperamentní prudká povaha se z ní často vymanila a ukázala, s kým je ta čest. Vždy jasně ukázal, kdo je tady šéf.

Poprvé tomu tak bylo, když mu nefungoval mikrofon - to se rozčílil a posléze svůj modulační pultík teatrálně 'rozebral'. Až děsivě působil, když si všiml pohozených dámských kalhotek. Ty si neváhal obléci, ale na hlavu. A takto vyzbrojen vyskočil sekuriťákovi na záda a jal se ho komandovat, kam ho má odvézt. To zas ovšem nedostačovala šňůra od mikrofónu. Polykáním tkaniček od bot zaskočil dokonce i svou kapelu..

Festival z hlediska počtu tzv. velkých kapel nejspíše dosáhl svého vrcholu a nesnaží se v tomto směru jít dál. Česká popová jednička - Rock for People - má k podobnému rozsahu kapel nakročeno, ale zatím je to stále jen náznak. Třeba za nějaký čas dosáhne aspoň podobné podoby.

Co však nikdy nebude mít je působivé přírodní prostředí spolu s vpravdě multikulturním zázemím, které festivalu dodává něco navíc. A to nemluvě o velmi uvolněném přístupu návštěvníků, kdy jakoby platilo "co není zakázané, to je povolené a co je zakázané, tak by se nemělo dělat".

Možnost trávení času je tolik, že nelze ani vše projít, natož zkusit. Každý rok překvapí, co všechno si kdo přiveze do areálu. Letošní neoficiální soutěž o nejlepší převlek vyhrála (vousatá) jeptiška, ale ani batole, chlupatý lední medvěd či robot nebyli pozadu. Maškarní jak má být.

Ani tak věhlasný a zajímavý festival jakým je dánské Roskilde nemá tuto hodnotu navíc. Ač se to uvádí s každým festivalem, tak Sziget má OPRAVDU jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru. A to je důvodem, proč každý rok dorazí tolik cizinců. Dle kvalifikovaného odhadu Kele Okerekeho z Bloc Party byla až polovina festivalových návštěvníků z cizích krajů, což je v ostrovním městečku znát na každém kroku. Pro Němce, Francouze a dokonce i pro Italy se pro tento týden stává úředním jazykem angličtina. A pro Maďary vlastně taky. V Česku nevídané.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...