Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Magor může být jedině Jirous

Kultura

  11:02
PRAHA - Co dělal a jak byl vnímán Ivan Martin Jirous zamlada v rodném Humpolci? O tom vypovídá právě vydaný sborník Humpolecký Magor.

Martin Jirous foto: Foto Jan SáglReprofoto

Nemramorovatí nám nějak ten underground? Plastici hrají v Národním divadle, Mejla Hlavsa má pamětní desku, Ivan Martin Jirous vloni získal Cenu Jaroslava Seiferta, Magorovy dopisy se staly Knihou roku LN, a nyní navíc vyšel sborník textů zachycujících jeho jinošská léta v rodném Humpolci.

Svazek Humpolecký Magor, vydaný nakladatelstvím Torst, uspořádala Jarmila Neomytková, bývalá spolužačka z gymnázia. Jeho předzvěstí byl blok věnovaný Ivanu Martinu Jirousovi v měsíčníku Host v roce 2004 u příležitosti básníkových šedesátin.

 Fotografie, rukopisy básní, a především vzpomínky se vracejí k osobnosti Ivana Martina Jirouse povětšinou v době jeho humpoleckých středoškolských studií. Můžeme zde číst třídní hymnu z pera básníkova či oslavnou báseň od jeho bývalé spolužačky: „Je to spolužák i člověk zcela zvláštní./ Zmítá s ním snad tisíc různých vášní./ ... Promiň mi veršíky, Ivane,/ už se to víckrát nestane.“

 Milan Adamec, který tehdy k textům Ivana Jirouse psal hudbu, vzpomíná však i na pozdější dobu: „Potom jsem ho řadu let neviděl. Když jsem v roce 1977 četl zprávu o pozatýkání Plastiků, nenašel jsem tam Ivanovo jméno. Pouze přezdívku Magor. Bylo mi ale jasné, že pokud se někomu v našich končinách přezdívá Magor, může to být jedině Jirous.“

Nic nebudu o Ivanovi psát

V některých pasážích však na sebe vzpomínky „prozrazují“, že vznikly na editorčinu výzvu. Ovšem když zas bývalé spolužačky zmíní, jak v nich Ivan Jirous zanechal výraznou stopu poezií Roberta Desnose a jak oblíbené jsou u nich doma jeho texty pro děti, strojenost je zažehnána. Notabene když se objevuje i lakonická zmínka nejmenovaného spolužáka: „Nic nebudu o Ivanovi psát, když jsem já měl šedesát, tak si nikdo ani nevzdech.“

 Pozoruhodné je i vřazování I. M. Jirouse do literárního kontextu. Bývalá profesorka humpoleckého gymnázia píše editorce poté, co jí poskytla Jirousovo dílo: „Jen kdyby se na p. Jirouse nelepili kumpáni k němu se nehodící. Ale to je jeho zápas. Já Vám mohu jen upřímně, ze srdce a pořád znovu děkovat, že jste mě seznámila s jeho verši. Miluji Havlíčka a p. Jirous je, jako by Havlíček vstal z mrtvých. Má i to společné, že se někdy hrozně rouhá, aniž při tom poškodí svou horoucí, ryzí víru.“

 Zmínka o nespoutanosti žití se ve sborníku objevuje hned několikrát. Milan Adamec k tomu podotýká: „Potkávám lidi, kteří Ivana zbožňují. Potkávám také ty, kteří v něm vidí opilce předvádějícího výtržnosti. Obě skupiny chápu. Já, pokud si před sebou představím Magora Jirouse, vidím člověka, který dosáhl jistého bodu. Ještě v době naší gymnazijní docházky několikrát citoval Kafkův výrok: ,Jistým bodem počínaje, není už návratu. Tohoto bodu je třeba dosáhnouti.‘“

 Rouhání, horoucí víra, opilec, výtržnosti... S tím mramorovatěním to tedy nebude zas tak žhavé.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...