Malík Urvi II. - Výstava o soudcích s komunistickou minulostíLN v následujícím tablu přinášejí výčet některých osob, které si umělci pro své ztvárnění vybrali. K portrétům přidali autoři výstavy popisy některých soudních případů z totalitní minulosti, na kterých se podle Pode Balu soudci a prokurátoři podíleli. |
Umělci ze sdružení Pode Bal upozorňují na to, že na jejich výstavě nejde o pranýřování jednotlivých soudců, ale o pohled na systém totalitní justice a její přežívání do dnešních dnů.
Čtěte také: Seznamte se: soudci, kteří sloužili KSČ a soudí dál
Spojuje je jeden prvek: všichni soudí dodnes, často na vyšších pozicích než v minulosti. "Systém, který staví na funkční integraci správců násilí předchozího systému, je nastaven tak, aby se mohl k aplikaci takového násilí vrátit," varují umělci.
Za příklad by podle nich mohla sloužit smrt disidenta Pavla Wonky. Soudkyně Marcela Horváthová, která tehdy nechala těžce nemocného muže předvést do jednací síně, podle umělců jednoznačně přispěla k jeho následné smrti o několik dní později.
Přesto jejích služeb využívá i současná justice a Horváthová stále setrvává na okresním soudě v Trutnově.
Pode Bal* Tříčlenná skupina výtvarníků, jejichž práce je založena na kritice vizuální komunikace. Působí od roku 1998. * Skupina zpolitizovala uměleckou scénu a zapojila se do diskusí zaměřených na drogy, zákony, parlamentní volby, problémy týkající se vystěhování Němců po druhé světové válce a na kritiku kulturních institucí. * Poslední projekt Malík Urvi II. se zabývá působením komunistických soudců v současné justici. * Motto výstavy: "Systém, který staví na funkční integraci správců násilí předchozího systému, je nastaven tak, aby se mohl k aplikaci takového násilí vrátit." |
Před rokem a půl při vzpomínkové akci na Pavla Wonku demonstranti požadovali její odstoupení. Soudkyně, která se k případu už jinak nechce vracet, tehdy promluvila s novináři.
"O demonstraci jsem se dozvěděla ze sdělovacích prostředků. Vím, že účelem shromáždění je požadavek na mé odstoupení. Chci se k věci vyjádřit. Odstoupit nehodlám, neboť k tomu nemám důvod. Stále trvám na tom, že nemám žádný podíl na smrti Pavla Wonky. Pro vyšetření této smrti byla stanovena dočasná komise předsednictva České národní rady, která věc velmi podrobně šetřila už v roce 1990. Komise byla složena z poslanců ČNR i odborníků z oblasti práva a medicíny a zástupců nezávislých iniciativ," bránila se tehdy.
"Komise zkoumala mimo jiné i můj postup. Dospěla k závěru, že můj postup nelze dávat do souvislosti se smrtí Pavla Wonky. Chci uvést, že tuto smrt považuji za zbytečnou, ale já s ní nemám opravdu nic společného," prohlásila před novináři Marcela Horváthová, za kterou stále stojí i její nadřízení. Její portrét ale návštěvníci výstavy nemohou minout.
Je to zjednodušený pohled, hájí se bývalý prokurátor
Stejně se v prostorách pražské galerie DOX objevila i tvář komunistického prokurátora Mariána Kollára. Ten v roce 1989 v procesu s jedním z mluvčích Charty 77 a členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) požadoval zvýšení trestu. Hradílek byl souzen za dopis tajemníkovi Ústředního výboru KSČ a kritizoval jej za jeho lži v pořadu západoněmecké televize.
"Celé to bylo trochu jinak, zeptejte se pana Hradílka sami," reagoval Kollár na dotazy LN.
Podle něj jde o dávno vyčpělou kauzu. "Tyhle věci se mnou byly řešeny v rámci mých bezpečnostních prověrek. Nemám k tomu již co říct," dodal Kollár, který v současné době pracuje na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci.
Zařazení svého portrétu na zmíněnou výstavu se nicméně podivuje. "Mě vláčeli v parlamentu, proběhlo to tiskem. Za to, co jsem tam tehdy udělal, bych měl dostat metál, a ne být na nějaké výstavě. To mě štve. Je to takový zjednodušený, paušální pohled," dodal.
