Švédsko, země dříve přistěhovalcům zaslíbená, nyní začíná hledat způsob, jak nově příchozí obyvatele začlenit do většinové společnosti. „Problém je, že imigranti tady žijí stejně, jako žili ve své zemi. Nemají práci a ani si ji nehledají,“ naráží obchodník Hollsten, který je s přistěhovalci v každodenním styku, na jednu z největších potíží.
Vstřícná imigrační politika láká do této severské země každoročně tisíce lidí. Jenže schopnost „vstřebávat“ nově příchozí už Švédsku dochází – pokud už tedy nebyla vyčerpána. „Problém je, že jsme v jednu chvíli přivítali příliš mnoho imigrantů,“ podotýká starosta Malmö Ilmar Reepalu.
Do města ležícího na dohled dánských břehů například míří více uprchlíků z Iráku než do Německa, Španělska, Francie a Itálie dohromady. O tom svědčí i údaje německé nevládní organizace Pro Asyl. Zatímco osmdesátimilionové Německo loni přijalo 2100 iráckých uprchlíků, do devítimilionového Švédska jich zamířilo více než čtyřikrát tolik – zhruba 9000.
Místem, kde jsou imigranti vidět nejvíc, je právě Malmö – třetí největší švédské město. Z 280 tisíc obyvatel jich třetina jsou uprchlíci. Většina z nich – odhadem 60 tisíc – se jich hlásí k islámu.
Nezájem o práci
Malmö se přitom potýká se svými vlastními problémy. Kdysi průmyslové město se od počátku 90. let zásadně proměnilo. Mnoho továren ukončilo svou činnost a s tím přišly problémy – rostoucí nezaměstnanost a kriminalita, na níž mají stále větší podíl mladiství. Příliv imigrantů některé z těchto problémů ještě prohloubil. Mnozí jsou bez práce – někde dosahuje nezaměstnanost až 50 procent – a co je ještě horší, ani o ni nestojí.
Jednou z výjimek je Malek Hassan. Dvaadvacetiletý irácký mladík s baseballovou čepicí a cigaretou v koutku úst nevypadá ani zdaleka ustaraně. I on ale ví o problémech svých krajanů: „Všichni mladí lidé se nechají strhnout ke zločinu. Nemají práci ani peníze, ale musejí nějak přežít,“ říká.
Imigranty – většinou z Jižní Ameriky, Íránu, Afghánistánu a v poslední době právě z Iráku – do Švédska ženou spíše politické důvody než touha pracovat. Nově příchozí se většinou usadí tam, kde již mají známé a přátele, původní švédští obyvatelé naopak z těchto oblastí odcházejí.
Jedním z míst, kde imigranti převládají nad původním obyvatelstvem, je i Rosengaard, jihovýchodní část Malmö. Děti místních přistěhovalců vidí své rodiče bez práce i jakéhokoliv zájmu o většinovou společnost. K tomu je potřeba přičíst až přílišné lpění na tradicích a zvycích své domovské země.
„Největším nepřítelem integrace jsou satelitní antény, jež vysílají programy ze zemí, které tyto děti vůbec neznají, protože se tam ani nenarodily,“ vysvětluje Bejzat Bacirov, vůdce místního Islámského centra. Není nic neobvyklého potkat na ulici ženu zahalenou šátkem. Kriminalita v Rosengaardu není vysoká, ale čtvrť samotná je stigmatizována natolik, že jakýkoliv malý přečin se okamžitě objeví v tisku.
Místní tvoří semknutou komunitu, což je pro přistěhovalce typické. „Tady se zná každý s každým. Všichni si pomáhají,“ říká k tomu irácký mladík Hassan. Bacirov dodává: „Přijali jsme část této země. Přijali jsme její pravidla a chceme se stát její součástí,“ Jeho hlas je ovšem v přistěhovalecké komunitě ojedinělý.
