Proti rodinnému klanu se rozhodně vymezovat nechce. Naopak. Zkouší u otce ve studiu a historii zná z vyprávění u nedělního oběda, přestože se narodil až po revoluci. Místo politických ambicí však zdědil hlavně lásku k hudbě. Nejvíc se těší, až bude po maturitách i přijímačkách na vysoké školy a s kapelou se konečně zavřou v nahrávacím studiu.
LN: Jak jste se dali s kapelou dohromady?
S kytaristou jsem chodil na gympl. Hrál tehdy ještě na cello a dělali jsme takový mix klasiky a rocku. Hráli jsme covery písniček ze šedesátých let, ale místo basové linky jsme tam měli to cello. Když si na to zpětně vzpomenu, bylo to asi zajímavé, ale dost amatérské. Později se naučil na kytaru.
LN: Proč zrovna hudba ze šedesátých let?
Okamžik, kdy jsem si uvědomil, že fakt chci dělat hudbu, nastal, když jsem se zamiloval do Beatles. Každý člověk asi začne tím, že se zamiluje do nějaké kapely, která zůstane v jeho podvědomí do konce života.
LN: U vás doma je hudba v podstatě rodinný byznys. Pomáhá vám, že se hudbě věnuje část rodiny, nebo je to někdy spíš na obtíž?
Moc mi pomáhá, že jsem vyrostl v hudebním prostředí. Sám ani nedokážu ocenit ten vliv, ať už jenom geny nebo prostě skutečnost, že kolem mě pořád byla hudba a lidé z oboru. Na obtíž to fakt není, jde o čistě pozitivní věc. Za prvé mám přístup ke spoustě různé techniky a za druhé se můžu na cokoli zeptat táty nebo ségry, kteří tam, co já chci, už byli. Naše kapela navíc od začátku zkouší v tátově studiu, za což jsem maximálně vděčný. Kdykoli chceme s něčím experimentovat, ten předmět tam leží.
  |
LN: Nemáte se potřebu vymezit proti tomu být syn a bratr?
Takové věci by se neměly řešit. Člověk by se mohl pořád jen stresovat, co si kdo myslí. Na konci dne jde přece hlavně o to, užít si možnosti, které život přináší. Ale chápu, co myslíte. Ségra s tím mívala docela problém, i když za ní samozřejmě nemůžu mluvit. Navíc si to období moc nepamatuju, byl jsem malý. Teď mi ale přijde už úplně nad věcí.
LN: Nahráli jste spolu desku. Jak se spolupracuje s vlastní sestrou?
V něčem dobře, v něčem špatně. Ze začátku jsem nechtěl, protože mi to přišlo divný. Je to přece divný, ne? Vyrůstáte spolu a pak máte pracovat. Mohla si najmout jakéhokoli skvělého bubeníka. Ségra ale pořád tlačila, že když hraju na bicí, měl bych s ní nahrávat. Chtěla to mít v rodině, máma pomáhala s texty a táta radil s hudbou. Tak jsem se přes to dostal a vzal tu skvělou příležitost. A nakonec to bylo příjemnější nahrávat než s cizími lidmi, protože jsme si rozuměli. Umíme si říct na rovinu, když se nám něco nezdá.
LN: Zkoušíte v tátově zkušebně. Co si opravdu myslíte o jeho hudbě?
Samozřejmě ji zbožňuji. Pražský výběr je naprostá legenda! Neříkám, že se musí líbit každému, ale doma máme jeho hudbu rádi všichni. I ta nová mi přijde bezvadně troufalá. Táta neopakuje, co už dělal, a pořád se vyvíjí, objevuje neobjevená místa. Jeho sólová deska, která teď vyjde, je stoprocentně nejextrémnější věc, kterou kdy složil. Asi před pěti lety si řekl, že se na všechno vykašle a bude dělat, co se mu chce, což se mi hrozně líbí. A docela mu to jde.
LN: Máte někdy tendenci napodobovat jeho zvuk? Ve vašich skladbách Pražský výběr moc neslyším.
Možná se to ukáže, až budeme nahrávat. Rychlé bicí, které měl Výběr, zbožňuju.
LN: Zmínil jste, že otec je pro vás legenda. Přitom jste se jako téměř jediný z rodiny narodil až po revoluci. Jak vnímáte dobu, kdy byl otec v poloundergroundu a matka pro stát nepřátelská osoba z imperialistického západu? Jsou to pro vás už jen historky stárnoucích rodičů?
Beru to jako historky, které znám tak dobře, že jsem je přijal za vlastní, ale přitom si je nedokážu v hlavě představit. Odehrály se v éteru mojí nevědomosti. Je to zvláštní. Asi bych chtěl na chvíli zažít minulý režim, abych doopravdy pochopil, s čím žiju. Dodnes cítím jeho dopad, když mi o té době vypráví babička nebo máma s tátou.
LN: Doma se dál žije minulým režimem?
Na rodinných sešlostech se o tom bavíme, ale ne moc. Narazila jste na takovou zvláštní věc. Když se událo něco hrozně důležitého pro vývoj rodiny ještě před tím, než se člověk narodí, cítí to zvláště.
Celý rozhovor s Michaelem Kocábem mladším o jeho kapele, rodinných historkách a o tom, jestli je pořád cool mít jednoho z rodičům Američana, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 24. června.
V magazínu dále najdete:
- Co je in a co je passé na talíři – do českých kuchyní vtrhla kurkuma, květáková rýže a do módy se vrací uzení.
- Rozhovor s Janou Thomas Lehmannovou o stavění luxusních jachet, vkusu miliardářů a pirátech v Indickém oceánu.
