Před dvěma lety zvedl Michael Bay (Armageddon, Pearl Harbour) ze židlí fanoušky science fiction snímkem Ostrov -vystylovalým a k uzoufání nenápaditým příspěvkem k žánru. Film divácky vyšuměl a jen tak tak si na sebe vydělal. Letos to oficiální vládce hollywoodského blockbusteru v jeho nejstupidnější i nejkouzelnější podobě zkouší se sci-fiznovu, marketingově chytře a tím pádem i finančně méně rizikově. Tentokrát spojil síly nejen se Stevenem Spielbergem coby výkonným producentem, ale i s americkou hračkářskou firmou Hasbro a přinesl světu celovečerní hrané filmové Transformers.
V Česku, kde se hračkářská mánie zastavila někde u Barbie, se najde jen nepočetná skupina vyznavačů specifické hračky, u kterých taková informace vyvolá radostné jiskření v očích. Pro většinu je to sdělení naprosto ufonské. Pokud na film, v němž se Země stane bojištěm mezi hodnými a zlými mimozemskými roboty, kteří na sebe berou podobu různých strojů - nejčastěji dopravních prostředků, lidé půjdou, tak kvůli očekávání gigantické dávky obrazové i zvukové extravagance, která patří k Bayovým „autorským“ akvizicím.
Kdo je tady nepřítel?
Kdo očekává bombastičnost, tak ji samozřejmě také dostane. Transformers jsou až po okraj plní senzorické agresivity. Jsou super hlasití, freneticky sestříhaní, s akcemi a bitkami rychlými tak, že jsme rádi, pokud vůbec zahlédneme, jak ta hlavní atrakce vypadá. Za zvláštní zmínku bez jakékoliv ironie stojí v tomto případě speciální efekty, pod nimiž jsou podepsaní mágové z ILM George Lucase. Bay svoji techniku, kdy nepřetržitě atakuje divákovy smysly na všech možných úrovních, přičemž důmyslně vynechává intelekt, svérázně a příznačně nazývá „fucking the frame“ (sic!). V tomto ohledu je to hlavně pro Baye orgastický zážitek.
Nic navíc se ale nekoná, přestože se scenáristé začleněním oficiálního sloganu hraček řady Transformers - volně přeloženého třeba jako „je tu mnohem víc, než se na první pohled zdá“ - snaží několikrát vyvolat představu skrytých kvalit. Transformers jsou první signální. Famózně tupý a překvapivě nudný scénář je poskládaný z rozbíhavých zápletek tak, aby postihl touhy a představy cílového publika demografického segmentu mladíků mezi patnácti a pětadvaceti lety.
Je tu všechno: teenager a jeho sociální i rodinné problémy. Rychlé auto, nabušení američtí vojáci v poušti Blízkého východu, partička cool napůl vědců-napůl hackerů, sexy kočka v minisukni, která umí bravurně opravit motor i parkovat ve městě. Postava agenta, jenž vede supertajnou sekci a hází klacky pod nohy mladému hrdinovi. Následně je spravedlivě
potrestán svlečením do spodního prádla - nátělníku se supermanským S a trenýrek s květinovým motivem. I na závěrečné objímání na kapotě auta v západu slunce dojde. Stejně jako na svérázný politický komentář, kdy jsou jako hrozba pro USA vyhodnoceni Číňané spíše než Íránci. Samozřejmě, nikdo nečeká žádné hloubky, ale i teenageři si zaslouží víc.
Vtipní pouze omylem
Transformers ve svém šílenství bezděčně generují neuvěřitelně vtipné a parodické momenty. K nejzajímavějším patří postava ministra obrany v podání ďábelsky demagogického Jona Voighta. Ten se v závěru chopí prehistorické kulovnice a v duchu jedné z nejsvětějších amerických tradic domobrany se snaží zastavit technologicky megavyspělé roboty. Kdyby scenáristé i režisér zamýšleli celý film alespoň trochu jako parodii nebo nadsázku, pak by to byla galaktická rozkoš. Jenže není.
Bay se mohl realizovat díky 145 milionům, které do projektu vložily Dreamworks a Paramount. Studia samozřejmě nenatáčela nezištně reklamu pro Hasbro, ale počítala s tím, že ani ona spojením se známou značkou nepřijdou zkrátka. A také nepřišla. Film už vydělal celosvětově téměř 600 milionů dolarů. Převrácení standardních strategií, kdy film je primárně film a pokud se zadaří, jako například u Star Wars, tak vydělá i na merchandisingu, se oběma stranám vyplatilo.
Koncern Hasbro, který ještě před americkou červnovou premiérou snímku uvedl na trh novou figurku speciálně spojenou s filmem, ještě neřekl poslední slovo. A kdyby náhodou reklamní záměr nebyl dost čitelný, tak Bay nechá vstoupit do děje toho, koho má oslovit. Chlapec přihlížející bitvě robotů se otočí na svou matku s nadšeným výkřikem: „Podívej, mami!“ Ano, podívej mami. A kupuj. Jeden výrok, který do sebe bezezbytku perfektně poskládá podstatu celého filmu.
V Česku, kde se hračkářská mánie zastavila někde u Barbie, se najde jen nepočetná skupina vyznavačů specifické hračky, u kterých taková informace vyvolá radostné jiskření v očích. Pro většinu je to sdělení naprosto ufonské. Pokud na film, v němž se Země stane bojištěm mezi hodnými a zlými mimozemskými roboty, kteří na sebe berou podobu různých strojů - nejčastěji dopravních prostředků, lidé půjdou, tak kvůli očekávání gigantické dávky obrazové i zvukové extravagance, která patří k Bayovým „autorským“ akvizicím.
Kdo je tady nepřítel?
Kdo očekává bombastičnost, tak ji samozřejmě také dostane. Transformers jsou až po okraj plní senzorické agresivity. Jsou super hlasití, freneticky sestříhaní, s akcemi a bitkami rychlými tak, že jsme rádi, pokud vůbec zahlédneme, jak ta hlavní atrakce vypadá. Za zvláštní zmínku bez jakékoliv ironie stojí v tomto případě speciální efekty, pod nimiž jsou podepsaní mágové z ILM George Lucase. Bay svoji techniku, kdy nepřetržitě atakuje divákovy smysly na všech možných úrovních, přičemž důmyslně vynechává intelekt, svérázně a příznačně nazývá „fucking the frame“ (sic!). V tomto ohledu je to hlavně pro Baye orgastický zážitek.
Nic navíc se ale nekoná, přestože se scenáristé začleněním oficiálního sloganu hraček řady Transformers - volně přeloženého třeba jako „je tu mnohem víc, než se na první pohled zdá“ - snaží několikrát vyvolat představu skrytých kvalit. Transformers jsou první signální. Famózně tupý a překvapivě nudný scénář je poskládaný z rozbíhavých zápletek tak, aby postihl touhy a představy cílového publika demografického segmentu mladíků mezi patnácti a pětadvaceti lety.
Je tu všechno: teenager a jeho sociální i rodinné problémy. Rychlé auto, nabušení američtí vojáci v poušti Blízkého východu, partička cool napůl vědců-napůl hackerů, sexy kočka v minisukni, která umí bravurně opravit motor i parkovat ve městě. Postava agenta, jenž vede supertajnou sekci a hází klacky pod nohy mladému hrdinovi. Následně je spravedlivě
Hodnocení LN |
* |
Vtipní pouze omylem
Transformers ve svém šílenství bezděčně generují neuvěřitelně vtipné a parodické momenty. K nejzajímavějším patří postava ministra obrany v podání ďábelsky demagogického Jona Voighta. Ten se v závěru chopí prehistorické kulovnice a v duchu jedné z nejsvětějších amerických tradic domobrany se snaží zastavit technologicky megavyspělé roboty. Kdyby scenáristé i režisér zamýšleli celý film alespoň trochu jako parodii nebo nadsázku, pak by to byla galaktická rozkoš. Jenže není.
Bay se mohl realizovat díky 145 milionům, které do projektu vložily Dreamworks a Paramount. Studia samozřejmě nenatáčela nezištně reklamu pro Hasbro, ale počítala s tím, že ani ona spojením se známou značkou nepřijdou zkrátka. A také nepřišla. Film už vydělal celosvětově téměř 600 milionů dolarů. Převrácení standardních strategií, kdy film je primárně film a pokud se zadaří, jako například u Star Wars, tak vydělá i na merchandisingu, se oběma stranám vyplatilo.
Koncern Hasbro, který ještě před americkou červnovou premiérou snímku uvedl na trh novou figurku speciálně spojenou s filmem, ještě neřekl poslední slovo. A kdyby náhodou reklamní záměr nebyl dost čitelný, tak Bay nechá vstoupit do děje toho, koho má oslovit. Chlapec přihlížející bitvě robotů se otočí na svou matku s nadšeným výkřikem: „Podívej, mami!“ Ano, podívej mami. A kupuj. Jeden výrok, který do sebe bezezbytku perfektně poskládá podstatu celého filmu.