Manžel ji týral, za jeho vraždu dostala sedm let

Velikovská již nastoupila do výkonu trestu. Její právnička Hana Marvanová řekla, že doporučí klientce podání ústavní stížnosti. Zároveň podotkla, že dosud neobdržela rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud řešil kauzu už podruhé. U krajského soudu dostala žena původně osm let vězení, Vrchní soud v Olomouci ale trest zpřísnil na 10 let. Poté do kauzy poprvé zasáhl Nejvyšší soud, podle kterého byl rozsudek příliš přísný. Letos proto Vrchní soud verdikt změnil a vyměřil ženě sedm let vězení. Zohlednil přitom to, že byla obětí domácího násilí.

Při rozhodování o vině a trestu jí naopak přitížilo chování po činu. Do
případu totiž zatáhla i svého souseda, který jí pomohl s úklidem a
odstraněním těla. Společně vytrhali zakrvácené parkety z pokoje, oblečení spálili. Poté oslovili dva bezdomovce, aby tělo za několik lahví alkoholu zakopali. Bezdomovci však mrtvého muže pouze odvezli do lesa za vizovickým nádražím. Tělo v pokročilém stadiu rozkladu objevil kolemjdoucí.

Velikovská manželství a okrajově i soudní proces popsala v knize Svobodná, i když za mřížemi. Napsala ji během desetiměsíční vazby. Vražda byla následkem dlouhodobého týrání v manželství, a to jak fyzického, tak duševního. Před soudem například vyšlo najevo, že Velikovská musela oznamovat svému muži odchod na toaletu, kam ji manžel doprovázel. Svědky brutálních fyzických útoků bývaly nejen její dcery, ale i matka či otec. Případ týrání Velikovské označily u soudu psycholožky za obzvlášť extrémní a shodně uvedly, že se u ní projevil syndrom týrané ženy.