Anglický útočník Gary Lineker kdysi řekl: „Fotbal je hra, kterou hraje dvaadvacet lidí a kterou vždycky vyhrají Němci.“ Jenže povídky Osvalda Soriana se odehrávají převážně v Argentině, ta, jak známo, v roce 1986 ve finále mistrovství světa Německo udolala. Samozřejmě především díky fenomenálnímu Diegu Maradonovi, jenž předtím v utkání s Linekerovou Anglií použil svou, údajně božskou, ruku.
| Hodnocení LN: * * * * |
|
Osvaldo Soriano: Centrforvard |
Velmi slabý rozhodčí!
Argentinský spisovatel Osvaldo Soriano (1943-1997) se v mládí věnoval fotbalu, pro vážné zranění ale musel dráhu fotbalisty opustit. Poté se začal živit novinařinou, v 70. a 80. letech žil v belgickém a francouzském exilu. Česky vyšel v roce 1986 svazek Knokaut, obsahující dvě autorovy prózy.
Povídky, jež nyní předkládá soubor Centrforvard, byly knižně publikovány až po autorově smrti. V posledních letech se beletristických knih, jejichž tématem je fotbal, vynořilo velké množství. Prózy Osvalda Soriana však přesto pod touto lavinou nezapadnou.
Argentinský prozaik se nezajímá až tak o velké hvězdy, vychází z vlastní zkušenosti, takže se ponejvíce pohybuje v prostředí malých klubů. Těžko říci, nakolik to zapříčiňuje autorův způsob podání, ale tento svět často působí velmi komicky. Třeba v titulní povídce, v níž se humor mísí s melancholickým oparem. Popisován je totiž zápas chlapeckých celků Klub Silný duch a Čest a vlast. Jeden z kluků, Hrbáč Hernández, vyniká spíše schopností imitovat různé hlasy než provádět povedenou kličku: „Měl jsem takový strach, že nedám, že jsem přihrál Hrbáči Hernándezovi, když jsem ho uslyšel přibíhat. Ten byl chudák tak nedovtipný, že sotva zpracoval rukou míč, hned upozorňoval Fioravantiho hlasem na přestupek řka:,Velmi slabý rozhodčí!'“
Podobně očistný humor nabízejí i další příběhy. O klubu, na jehož domácím hřišti se nedalo vyhrát, a pokud došlo k výjimce, hostující mužstvo toho pak mohlo jen litovat. O nevšedně prohnaném a úplatném rozhodčím, o penaltě, která trvala celý týden. Nechybí ale ani deziluze, a to v povídce o kapitánovi uruguayského týmu, jenž ve finále mistrovství světa v roce 1950 porazil brazilskou reprezentaci v jejím domácím prostředí - na stadionu Maracaná.
Když Hitler obsadil Francii
Druhá část knihy přináší započatý, avšak vinou autorovy předčasné smrti nedokončený román Paměti Mistra Peregrina Fernándeze. Jeho kapitoly jsou koncipovány jako návštěvy starého trenéra ve francouzském domově důchodců. To je další podstatný rys Sorianových postav, hráčů i trenérů - chtějí se dostat do Evropy.
Starý trenér měl vskutku divoký osud. Na začátku druhé světové války hrál v Paříži na falešnou registraci židovského útočníka. To nezůstalo, poté co Hitler vstoupil do Francie, bez odezvy. Peregrino Fernández musel utíkat a skončil až v Moskvě, kde hrál v bizarním týmu válečných invalidů, a nakonec jen tak tak unikl popravě... Během vyprávění se rovněž odhaluje, že se Mistr znal s Albertem Camusem a že umí mnohá literární díla citovat zpaměti...
Oproti sázce na reálný detail v úvodních povídkách vsadil autor v Pamětech Mistra Peregrina Fernándeze spíše na ztřeštěnost a na hrdinu jak z pikareskního románu. Ale obě části knihy mají jedno společné: nejde v nich jen o fotbal. To, co v prózách Osvalda Soriana fotbalisté zažívají, a to, co dokážou ze zápasu udělat rozhodčí, má totiž často blízko k poezii. A trenér je zde básníkem, který musí deset hráčů-veršů rozdělit do tří řad-slok.
