Odborným garantem a produktovým manažerem obchodu Boutique Kytary. cz je Marcel Flemr. Aktivní muzikant, kterého znají návštěvníci klubů a festivalů především jako prvotřídního bluesového interpreta. Už méně se ví, že je také doslova posedlý hledáním dokonalého zvuku. To jej přivedlo k zájmu o historické nástroje, zesilovače či reproduktory.
Jak dlouho se starými kytarami a aparaturami zabýváte?
Od té doby, co jsem začal hrát na kytaru, tedy už 28 let. V šesti letech jsem dostal od rodičů starou Cremonu. První kvalitní ručně dělaný zesilovač jsem si koupil před dvaceti lety a první vintage, tedy starožitný zesilovač, před šestnácti lety. Mezi moje první kousky patřil 1964 Fender Tremolux, 1970 a záhy 1967 Fender Pro Reverb. K vintage kytarám jsem se dostal o něco později. Jako prvního jsem si pořídil Gibsona ES-335 TDC z roku 1966.
Odhadnete, kolik kusů vám prošlo rukama a který byl nejcennější nebo nejvzácnější?
To je těžká otázka. Určitě jsem vlastnil více vintage zesilovačů než kytar, ale hrál jsem celkově na pěknou hromadu – určitě to budou stovky, možná i tisíc, ale ne tisíce. Výrazný rozdíl vidím mezi počtem vintage kytar, na které jsem hrál či je zkoušel, a které jsem osobně vlastnil. Přece jen, bluesoví muzikanti nemají v ČR zrovna na růžích ustláno. Nejdražší kytary, na které jsem hrál, přesahovaly milion korun, zejména mé oblíbené Stratocastery a Telecastery z 50. let. Plus aparáty něco přes čtvrt milionu korun. Rozhodně to nejsou nejdražší kytary a zesilovače, co si můžete pořídit. Vzácné kusy nemusejí být vždy nutně nejdražší, ale většinou to tak bývá.
Proč vlastně jsou staré kytary tak drahé a vyhledávané? Jsou opravdu o tolik lepší než nové kusy?
Když je něco drahé, tedy drahocenné, tak je to většinou proto, že je to opravdu dobré, že je to toho málo či omezený počet a že určitá skupina lidí o těchto kvalitách ví. Na druhou stranu vintage kytara či zesilovač nemusí nutně hrát lépe či muzikantovi sedět více než současná produkce. Současná butiková produkce, to jsou nástroje na míru či malosériová výroba s vysokým podílem ruční práce, zakázkové komponenty, úpravy či ladění pro určitý styl a účel. Někomu sedí moderní zvuk a současná „čistě digitální“ produkce a někdo musí mít „old school vintage“ či ručně pájený analogový zvuk, kdy technologie 50.–70. let definovala např. určitý hudební žánr. Stejně jako v ostatních odvětvích tu funguje móda, která spoustu věcí zbytečně předražuje a některé jsou nesmyslně podhodnocené. Kytara za milion nemusí nutně hrát lépe než kytara za sto tisíc, ale sběratelsky a investičně je třeba zajímavější.
Kupují si takhle drahé nástroje a aparatury skutečně dobří kytaristé, kteří je využijí, nebo spíš bohatí sběratelé, stejně jako třeba obrazy?
Dle mých zkušenosti s prodejem si „vintage“ a „fine“ nástroje kupují obě kategorie. Někdy se mohou samozřejmě i prolínat. Zákazníci jsou skvělí kytaristé i „hobby“ ložnicoví hráči a sběratelé, kteří si kytaru dají na stěnu či do vitríny. V současné době to začínají být i lidé, kteří chtějí investovat do něčeho, co si minimálně drží svoji hodnotu, většinou ale roste o zhruba 10–15 procent ročně. Všechny naše zákazníky však spojuje láska či nostalgie k hudbě, autentickému zvuku či samotné kouzlo a vzácnost letitých nástrojů.
S kolika položkami se nový butik rozjíždí a jak početná nabídka by byla ideální?
Butik v Modřanech startuje s několika desítkami položek, kytary i zesilovače jsou zdlouhavým a pečlivým procesem vybrány a vyladěny. Rozhodně nejde o počet, ale o kvalitu. Velmi rádi bychom se postupně rozrůstali, ale nechceme růst závratným tempem a ztratit kvalitu. Výběr, nákup, doprava a ladění je dlouhý (až půlroční) proces a nedá se urychlit.
Jakým způsobem se vaše zboží do Prahy dostává? Máte nějaké partnery ve světě?
Kombinujeme osobní nákup, kdy se rozjedeme do světa a nakupujeme v USA, Evropě a Japonsku, s osobním výběrem dealerů, se kterými se známe a věříme jim, a s nákupem na specializovaných internetových serverech. Máme i svého výhradního a specializovaného dopravce. Není zcela jednoduché dostat nástroje do ČR bez poškození a za přijatelnou cenu. Už jenom clo a DPH zvedá ceny téměř o čtvrtinu!
Jaký máte v tuto chvíli v nabídce nejzajímavější kus?
Například krásnou resofonickou kytaru National Triolian z roku 1931, na jakou hrála třeba gospelová zpěvačka a kytaristka Sister Rosetta Tharpe či bluesman Blind Boy Fuller. Dále 1975 Gibson Les Paul Deluxe „Goldtop“. Obě kytary mají již výše zmiňovanou krásnou přirozenou patinu a „duši“. Jsou podle mě zajímavé jak pro hráče, tak pro sběratele, zároveň to nejsou zcela typické nástroje. Z aparatur je to mimo jiné 1959 Fender „Tweed“ Bassman a 1966 Fender „Blackface“ Tremolux Piggyback. Oba hrají naprosto úžasně a unikátně, nehledě na sběratelskou hodnotu.
Říká se, že „dobrý kytarista dobře zahraje i na žehlicí prkno“. Souhlasíte s tímto úslovím?
Určitě ano, jen bych to pozměnil na „žehlicí prkno s butikovým hardwarem, elektronikou, kabelem a ručně pájeným aparátem může hrát v rukou dobrého kytaristy skvěle“. Samozřejmě, dobrý hráč tvoří tón rukama a jde mu ze srdce, z duše. Pokud má muzikant co říct, bude hudebně fungovat i úplně bez elektriky či nástrojů – může zpívat, tleskat, dupat a hvízdat. Hromada peněz a kupa cenných nástrojů z nikoho muzikanta neudělá, ale rozhodně velmi pomůže inspirovat, pokud na hudební cestě již jste či se po ní chcete vydat.
