Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Marek Vašut oslaví padesátku. Role 'zlých hochů' mi nevadily, říká

Lidé

  10:24
PRAHA - Herec Marek Vašut má image frajera a drsňáka a trochu provokuje i svým pragmatickým postojem k hraní, které bere čistě jako řemeslnou práci. Díky ostře řezaným rysům občas podmračené tváře je znám zejména jako představitel tvrdých chlapíků, uplatňuje se tak i v zahraničních filmech. Ve středu 5. května oslaví padesátiny.

Marek Vašut foto: Jan ZátorskýLidové noviny

Že mu však vůbec nejsou cizí komedie dokázal třeba jeho stárnoucí světák Oliver v komedii Román pro ženy či zkorumpovaný ministr v Bestiáři. Charismatický herec se úspěšně věnuje také fotografování a vydal už i sbírku básní.

"Tvrďáka ze mě dělají jiní," říkává Vašut v rozhovorech. Ocejchován tak byl zřejmě už na základě úspěšného filmu Pěsti ve tmě. Jako boxer Vilda se stal lamačem dívčích srdcí osmdesátých let.

Marek Vašut s plakátem filmu Román pro ženy

Populární byl i jako správný drsňák detektiv Martin Tomsa z oblíbeného televizního seriálu. "Chlapácký šuplík" Vašutovi, přezdívanému někdy český Bruce Willis, nikdy nevadil.

'Aspoň jsem nehrál přiblblého svazáka či esenbáka'
Byly doby, "za bolševika", přiznal, kdy se o image "zlého hocha" snažil. "Tak se snižovalo nebezpečí, že budu hrát nějakého přiblblého svazáka, esenbáka či komunistu," říkal. Hrál tudíž většinou jejich podlé protivníky.

Na typ záporňáka ho prý také přijali i do Národního divadla. S přibývajícími léty a ubývající čupřinou pak přišel drsnější vzhled sám od sebe. Uzavřenost, na druhou stranu v rozhovorech lehká ironie, sebeironie či mírná provokace nebo póza sexuálního cynika, jsou někdy důvodem, proč bývá považován až za arogantního pozéra.

Svoboda šaška a vstávání v deset
Marek Vašut se narodil 5. května 1960 v Praze. Umělecké prostředí poznal v rodině, maminka byla baletka v Národním, otec přední baletní teoretik, který učil dějiny umění na AMU. Už v šesti letech si zahrál ve filmu Káťa a krokodýl a pak v dalších dětských titulech. Přesto si prý později herectví na DAMU vybral "nikoli srdcem, ale hlavou". Od filozofie ho koncem 70. let odradil tehdejší "seminář marxistického náboženství". "Šel jsem studovat herectví kvůli svobodě šaška, kontaktu s literaturou a vstávání v deset hodin," vzpomínal kdysi.

Marek Vašut.

Z prestižního Národního divadla, kam nastoupil v roce 1985 po ročním angažmá v Brně, pak odešel po šesti letech. Divadlo ho tenkrát přestalo bavit, a když zemřel Josef Kemr, kterého si vážil a měl rád, rozhodl se odejít. Od té doby nemá stálé angažmá a chrání si svou nezávislost. Na divadlo ale nezanevřel.

V roce 1990 dostal stipendium a rok studoval v Americe na herecké škole Lee Strasberga v New Yorku, živil se při tom jako číšník. Bylo mu třicet, být mladší, možná by to v Hollywoodu zkusil. Takhle své zkušenosti a jazyky (kromě angličtiny, francouzštiny, slovenštiny a ruštiny se domluví i německy, italsky, španělsky či polsky) uplatňuje v zahraničních filmech.

Kromě trháku Mission: Impossible, kde hrál po boku Toma Cruise, se objevil vedle Anthonyho Hopkinse v České spojce, hrál také v Lize výjimečných, v seriálu Děti planety Duna, ve Van Helsingovi a naposledy třeba coby Vršovec v americké Kněžně Libuši.

Mimo filmů píše básně, kreslí, maluje a hlavně fotografuje
Když spočítá své filmy, a má jich za sebou přes stovku, je těch zahraničních asi víc. Hrát v cizí řeči ho baví a nevadí mu menší ale přeci nepřehlédnutelné role. Odtud zřejmě pramení jeho časté tvrzení, že "není umělec, ale řemeslník". Většina těchto rolí ho "hluboce neoslovuje. "Je to práce," říká. Má ale štěstí, že nedělá vyloženě něco, co by mu šlo "proti srsti".

Vyzkoušel si už také profesi tvůrce reklamních klipů a podnikatele. Často se věnuje moderování a jako obdivovatel vědy a nových technologií rád uvádí odborné konference.

Marek Vašut a Simona Stašová. Společně si zahráli ve filmu Román pro ženy.

Se zaujetím se věnuje svým uměleckým zálibám. Píše pozoruhodné básně, kreslí, maluje. A především fotografuje, vytváří fotoobrazy. Propadl počítačové malbě, abstrakci, která je i v malířství jeho láskou. Má za sebou řadu výstav a daří se mu také prodávat. "Když se to povede, můžu být maximálně spokojen, a když ne, i to je v pořádku", říká o tvorbě, která ho baví. Doufá, že v ní bude pokračovat nějak smysluplně dál.