20. května 2008 10:23 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Marný boj s předpojatostí

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Židé se modlí u Zdi nářků v Jeruzalémě. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Židé se modlí u Zdi nářků v Jeruzalémě. |
PRAHA Petr Zídek (O kontrafaktuální historii, LN 16. 5.) odbývá kritiku svého komentáře o Izraeli jako nevěcnou a demagogickou, ale věcného na jeho textu z 10. května moc není. Je totiž především snůškou záštiplných protiizraelských osočení demagogicky vydávaných za odbornost: Co by bylo, kdyby.
Například: Kdyby Izrael nevznikl, „militantní sionisté by opustili Palestinu a ostatní Židé by v poklidu žili s islámskou většinou“. Již v roce 1946 bylo v britské mandátní Palestině více než 600 tisíc Židů.

Mnozí sem přišli před mnoha desítkami let, za půdu zaplatili. Na místo s několikatisíciletou nepřerušenou židovskou přítomností se tak jako pozdější přistěhovalci uchýlili, aby unikli nekonečnému pronásledování a jako jiné národy dosáhli národní svrchovanosti.

OSN tento nárok po šoa uznala. Kam statisíce Židů měly podle Zídka odejít? A opravdu chce jako historik vydávat život pod vládou islámu za příklad poklidu pro jinověrce? Nečekalo by spíše Izraelce napadané v den vzniku jejich státu v případě porážky to, co potkalo židovskou komunitu v Hebronu vyvražděnou roku 1929?

Zídek též Izraeli přičítá vyhnání statisíců Palestinců a jejich živoření po generace v uprchlických táborech. Co aby si Petr Zídek položil jiná „kdyby“? Jak by asi vypadal Blízký východ, kdyby Palestinci respektovali OSN a vybudovali vlastní stát po boku Izraele? Byl by vůbec problém palestinských uprchlíků? A když už je skutečností, jak by se jim vedlo, kdyby je obrovský arabský svět integroval stejně, jako nepoměrně menší židovský stát přijal téměř milión Židů vyhnaných z arabských zemí?

A konečně: Jaký by asi byl život Palestinců, kdyby gigantické částky věnované po 60 let mezinárodním společenstvím na jejich podporu dostali skutečně potřební, nebyly palestinskými vůdci rozkrádány, vydávány na terorismus a výchovu palestinských dětí k nenávisti vůči Židům?

Jinde zase Zídek označuje Izrael za „militantní stát, který ani za šedesát let své existence nedokázal najít modus vivendi se svými sousedy“. Lže. S Egyptem a Jordánskem má Izrael mírovou smlouvu. A jak do kontextu Zídkova tvrzení zapadá třeba jen arabský summit ze září 1967, který třemi ne odmrštil izraelskou nabídku na vyklizení území získaných v červnové válce výměnou za mír: Ne míru s Izraelem, ne uznání Izraele, ne jednání s Izraelem?

Takto by bylo možno pokračovat, ale v Zídkově případě je to zbytečné: Na předpojatost argumenty neplatí. Dle Zídkova náhledu je tak výlučně Izrael vinen konfliktem, který se stal „neuralgickým bodem mezinárodní politiky“, a může prý i za to, že terorismus není okrajovým jevem.

Každý kritik Izraele není antisemita. Izraelský politik Natan Ščaranský nicméně přisuzuje antisemitismus těm kritikům Izraele, kteří Židům upírají právo na vlastní stát, démonizují jej či posuzují podle jiných měřítek než ostatní státy. Velice doporučuji podívat se na Zídkovy texty z tohoto hlediska.
Leo Pavlát (ředitel Židovského muzea v Praze)




Najdete na Lidovky.cz