Marseille se proměnila v jedno obří smetiště. Odpadky na ulice poházeli popeláři, kteří se připojili k celostátní stávce proti důchodové reformě. Smetiště se neuklízí už několik dní - není kam a hlavně čím odpadky odvážet - a lidé si začínají vyprávět o tom, jak se ulicemi prohánějí krysy a jak roste riziko, že se ze zahnívajících hromad začnou šířit infekční nemoci.
Jejich hněv se pomalu ale jistě obrací proti stávkujícím. Spoustu nadávek si odboráři vyslechli například při blokádě marseillského letiště, kde nekompromisně obsadili příjezdovou silnici a nutili lidi, aby zaparkovali svá auta, vyložili zavazadla a táhli se s nimi na letiště pěšky.
"Chápu, že mají své důvody, ale podle mě existují i jiné způsoby, jak dát najevo svůj nesouhlas, než tím, že si vezmu jako rukojmí všechny ostatní," podotkl k tomu jeden z těch, které stávkující donutili dojít si na letiště i se dvěma kufry po svých.
Stávka město úplně paralyzovala. Ulicemi sice dál projíždějí auta a i ve školách se vyučuje, na dalších místech, jako například v marseillském přístavišti, se ale život úplně zastavil. Na moři kotví desítky lodí, jejichž kapitáni doufají, že se přístavy co nejdřív znovu otevřou a oni budou moct konečně složit náklad.
V samotném městě je pak stejně jako v ostatních regionech země problém s nedostatkem pohonných hmot (mimochodem, právě v Marseille se vykládají největší náklady ropy). Desítky benzinek jednoduše zavřely, u ostatních jsou dlouhé fronty.
Benzin rychle mizí
"Musíte chvíli hledat," citoval The Guardian Gillese Pravona, zaměstnance jedné z marseillských bank, který čepoval u malé pumpy na předměstí. "Ve čtvrti, ve které bydlím, už benzin není. Musel jsem hodnou chvíli objíždět město, abych našel ještě otevřenou benzinku," dodal.
Majitel čerpací stanice k tomu rezignovaně podotkl, že mu zásoby nejspíš nevydrží ani do večera. "Jestli myslíte firmu, tak ta ano, ta přijde o peníze. Ale já? Já ne..." řekl pumpař s tím, že on osobně drží stávkujícím palce. "Spousta z nás se 67 let ani nedožije," vysvětloval s poukazem na chystanou novelu zákona, která by hranici odchodu do penze posouvala právě na 67 let. "Práce je prostě moc tvrdá a člověka úplně vyždímá," postěžoval si.
Stávka v Paříži strhla i středoškoláky„Marně se sám sebe ptám, proč jsem ti rovnou nedal pěstí,“ štěkl prý ve středu neznámý výrostek na Michela Vaudryho, ředitele střední školy Lycée Sophie-Germain v pařížské čtvrti Marais. „Nebyl z naší školy, ale bylo jasné, že právě on u nás organizuje nepokoje,“ podotkl Vaudry. Školu od pondělka blokují protesty studentů, kteří se připojili ke stávkám a akcím odborářů. Lycée Sophie-Germain přitom není zdaleka jediné, podle deníku Le Monde se jich k stávce připojily „desetitisíce“ po celé zemi. Pařížská střední škola se dostala na titulní stránky novin hlavně proto, že vychovává děti z bohatších rodin a protože se od úterka před jejím vchodem vrší hromady odpadků. „Nejhorší byl první den, když sem napochodovalo asi padesát výrostků v kapucách a s maskami smrti na obličeji. Začali po nás házet odpadky a poté i odpadkové koše,“ líčil Vaudry. Francouzský tisk včera sáhodlouze diskutoval o tom, co středoškoláky tak vyprovokovalo. Jeden důvod byl nasnadě, protože chystaná důchodová reforma by se měla dotknout i jich - už teď mají problém sehnat po škole práci, což se ještě zhorší, budou-li ti, kteří by jim jinak uvolnili místo, nuceni pracovat o pár let déle. Právě tenhle pragmatický způsob uvažování je ale středoškolákům cizí, poznamenala včera britská BBC. Kořeny protestu je proto nutné hledat hlouběji v historii - v revoltách z roku 1968. Mladé žene vztek na vládu obecně, vztek na prezidenta Nicolase Sarkozyho, tvrdí i deník Le Monde a dodává: „Nejhorší na tom je, že jsou snadno zneužitelní.“ Dodatkem list narážel na nedávný výrok socialistky Ségoléne Royalové, která se podřekla, že středoškolákům „domlouvala, jak demonstrovat“. |
