Profesor Miloslav Petrusek byl bezesporu nestor české sociologie a zakladatelská osobnost české vědy. Jako vysokoškolský pedagog s neobyčejným řečnickým darem vychoval několik generací studentů, kterým se společnost stala předmětem přemýšlení i empirického zkoumání; jako spoluzakladatel a děkan Fakulty sociálních věd Karlovy Univerzity se zásadním způsobem podílel na vzniku významného společenskovědního vysokoškolského pracoviště, které se dodnes hlásí k zakladatelské koncepci; coby vědec udržel jako jeden z mála nezávislost kritického sociologického bádání po dlouhých dvacet let normalizace a zásadním způsobem se podílel na obnově sociologické disciplíny v devadesátých letech minulého století, zejména v jejím teoretickém rozměru.
ČTĚTE TAKÉ: |
Hlavní odbornou doménou Miloslava Petruska, pokud lze při šíři jeho badatelského záběru o něčem takovém vůbec mluvit, byla sociologická teorie nahlížená v jejích historických i paradigmatických proměnách a střetech, v jejím podlehnutí i vzdorování politické moci a hledání alternativ. O významném přínosu jeho badatelské práce svědčí více než stovka publikací. Při studiu vývoje sociologické interpretace moderní i pozdně moderní společnosti dokázal jako jeden z mála posuzovat české i světové sociologické teoretizování v kontextu napjatého vztahu mezi aktuální společenskou situací a nadčasovou human condition. Další odbornou disciplínou, ve které profesor Petrusek výrazně přispěl k rozvoji poznání, je sociologie kultury a umění, v jeho pojetí často úzce napojována na problematiku nedemokratických režimů.
ČTĚTE TAKÉ: |
České sociologii zprostředkoval profesor Petrusek celou řadu kanonizovaných i nekanonizovaných klasiků zasvěcenými a vždy aktuálními a aktualizujícími interpretacemi publikovanými ve formě odborných článků nebo ediční činností a přípravou ceněných úvodů/doslovů k jejich překladům. Mezi výrazné počiny celooborového významu patří uspořádání Malého sociologického slovníku na konci šedesátých let a následně dvousvazkového Velkého sociologického slovníku v první polovině let devadesátých; oba slovníky se staly nenahraditelnými referenčními příručkami sociologie v českém jazyce. Také je třeba zmínit i prakticky desítku učebnic sociologie, jichž je Petrusek autorem či spoluautorem a významnou a co se týče šíří záběru ojedinělou knihu Společnosti pozdní doby.
Last but not least je nutné uvést rozsáhlou popularizační činnost profesora Petruska. Jeho knihy si vždy našly mnoho čtenářů z řad poučené veřejnosti. Formou kratších či delších článků, esejů, glos a rozhovorů se pravidelně a erudovaně vyjadřoval k aktuálním tématům domácího i světového dění, komentoval kulturní události, recenzoval nové publikace. Působil v několika prospěšných nadacích a radách, převážně spojených s podporou nezávislého a kritického myšlení, bádání a vzdělávání.
pro Lidovky.cz
Martin Hájek, ředitel Institutu sociologických studií
