Ten by srazil některé velké banky a politikům by se z jejich požadavků protočily panenky. Místo toho tedy budeme žít na neustálé hraně, v bankrotu nebankrotu, špatné zprávy půjdou po kapkách a budou nás dusit dlouhý čas.
Tvrdý bankrot by měl oběti, ale pročistil by prostředí. Jeho kradmá forma bude trvat déle a bude dražší. Součástí jsou monstrózní záchranné balíky, které se už při vzniku stávají dluhy.
Jistě přijdou i jiné nápady, vše s myšlenkou udržet nejlépe navždy sladký evropský život. A to je škoda, Evropě je odpírána katarze. Jako by řecká zkušenost měla být smrsknuta do závěru, že vše je nedopatření, které politici napraví.
Spousta Evropanů nikdy neuslyší: žili jsme na dluh, to se musí změnit.
