Masarykova pravnučka fandí českým umělcům, oslaví 70. narozeniny

I když většinu roku stráví za oceánem, snaží se Kotíková českou výtvarnou scénu stále sledovat, třeba z časopisů a avíz o výstavách. Podle ní je v Česku hodně nadaných umělců, na otázku, kteří z nich mají šanci prosadit se za hranicemi, ale nerada odpovídá. "Je to vždy na úkor někoho jiného," míní Kotíková.

Obecně za výjimečné umělce považuje finalisty a laureáty Chalupeckého ceny, která se udílí už 20 let. Stejně tak je ale prý mnoho talentovaných výtvarníků i mezi těmi, kteří se z nejrůznějších důvodů soutěže neúčastnili.



'Praha mi chybí'
Kotíková už kurátorkou v Brooklynském muzeu není, méně práce než dřív ale prý rozhodně nemá. Jak sama říká, pracuje nyní na volné noze, to znamená 24 hodině denně, sedm dní v týdnu. Vyučuje mladé umělce na School of Visual Arts, obdobě české Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Působí rovněž v poradních sborech několika newyorských alternativních kulturních institucí
a připravuje výstavy, aktuálně se soustředí na výstavu současné americké kresby. Navíc se pravidelně vrací do České republiky, za rodinou a přáteli i za prací na Chalupeckého ceně.

"Praha je výjimečná, její krásy mi hodně chybí, vůně Petřína za krásného počasí, sníh na Malé Straně v zimě, to je nezapomenutelné," řekla Kotíková.

V New Yorku, který se stal jejím druhým domovem, zase miluje poezii velkoměsta, která se projevuje bohatou koláží podivných překvapení a neuvěřitelných setkání.

Náhodná a podivná setkání patří k životu Charlotty Kotíkové. Zvláštní souhrou okolností se například stalo, že bydlí v Brooklynu jen pár metrů od místa, kde se narodila její prababička, Charlotta Garrigue Masaryková."Nikdy to nebylo plánováno, prostě se to nějak stalo," řekla k tomu paní Kotíková. Dům Garrigueových už nestojí, ani z rodiny už nikdo nežije, zbyly pouze fotografie. "Tak ráda bych aspoň jednoho z nich potkala. Všichni byli muzikanti, jedna z prababiččiných sester byla v Metropolitní opeře," doplnila.