9. ledna 2016 8:02 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Maskovaní muži v černém válčí s pašeráky lidí. V chaosu berou zákon do vlastních rukou

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 11Diskuse
Zdravotníci v Misurátě ošetřují muže zraněného během teroristického útoku na... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zdravotníci v Misurátě ošetřují muže zraněného během teroristického útoku na... | foto: Reuters
Od hlavy k patě se zahalí do temného oblečení, z něhož probleskují jen oči. Je brzy ráno a Islám Chaláb vyráží v černé uniformě do rodícího se světla v ulicích severolibyjské Zuáry. Podobně jako většina Libye, i toto pobřežní město se stalo obětí anarchie, která zemi po revoluci pohltila. A tak jeho obyvatelé vzali zákon do vlastních rukou - přestože přitom riskují život, líčí ve své reportáži The Guardian.

Islám Chaláb je jedním z více než 130 odvážných mužů Zuáry, kteří v brutální porevoluční Libyi bojují za návrat práva a bezpečí do ulic svého města. Práce, k níž se dobrovolně zavázali, je vysilující, extrémně nebezpečná - a její konec se zdá být v nedohlednu.

„V zemi vládne chaos a absence vlády zákona. Státní aparát a veřejná správa je v naprostém rozkladu, proudí sem pašované zbraně či drogy a zisky pak končí v kapsách lídrů miličních skupin, které se naprosto utrhly ze řetězu,“ popsal Libyi po svržení diktátora Kaddáfího pro Lidovky.cz analytik Oldřich Vondruška v listopadu 2013.

A od té doby se situace stěží zlepšila. Naopak: oleje do ohně občanské války přilila jak migrační krize, v jejíž opěrný bod se Libye změnila, tak expanze teroristického hnutí Islámský stát, který si v rozvrácené zemi vybudoval znepokojivě mocnou filiálku.

Svět sleduje dění v Libyi s obavami, které zesílí při každém novém únosu či vraždě zahraničního občana, blednou však ve srovnání s každodenní realitou Libyjců, kteří smrtící důsledky bezpečnostního vakua zažívají na vlastní kůži. Někteří z nich, mezi nimi i Islám Chaláb, se ale odmítají vzdát. Dobře vědí, že pokud se o sebe nepostarají sami, druzí jim nepomohou.

Bojují za svůj domov

Nicméně i jejich statečnost má své limity, vytyčené zdravým rozumem. Zuárští dobrovolníci válčí se zločinem pod štítem černé masky - která se navíc stala jejich poznávacím znamením. Místní jejich skupině přezdívají Maskovaní muži, případně Maskované síly.

„Bez uniformy, včetně masky, nemáme povoleno pracovat. Nejdřív jsme je nosili z bezpečnostních důvodů, na ochranu své identity, i proto, že dokonce ani naše rodiny často nevěděly, že jsme členy týmu. Ale dnes, po třech letech, už zuárští většinu z nás znají,“ popsal Guardianu Chaláb.

Řadu jeho kolegů tvoří lidé, kteří s bezpečnostními jednotkami neměli do revoluce nic společného. Kromě expolicistů černou uniformu s kuklou oblékají někdejší inženýři, lékaři či právníci, původně skrovné zkušenosti však kompenzují vytrvalostí a odhodláním. Koneckonců, bojují za svůj domov.

Disciplína přitom hraje hlavní roli, vysvětluje Islám Chaláb: „Respektovat čas a pořádek v týmu je zásadní. Ty, kteří dané pokyny porušují, pokutují, uvězní nebo rovnou vyhodí.“

Rozklad Libye.

Dopadli pašeráky

Po psychické stránce je práce nesmírně náročná, dodává Chalábův kolega AK, který si nepřál být citován pod plným jménem. „Žádný z nás vlastně netouží po vedoucí pozici, protože s tou se pojí obrovská zodpovědnost a stres, o konfrontaci s rodinami zločinců ani nemluvě,“ svěřil se.

Satisfakcí jsou však nepopiratelné úspěchy, jimiž se Maskovaní muži mohou pochlubit. Daří se jim krotit jak ozbrojené násilí, krádeže a vloupání či nelegální prodej drog a alkoholu, tak další palčivou bolest města - obchod s lidmi. Loni v srpnu například dopadli pašeráky zodpovědné za smrt 300 migrantů, kteří se na cestě do Evropy utopili ve vlnách Středozemního moře, a jen v posledních dnech zatkli 25 dalších převaděčů.

Navzdory oblibě, jíž se dobrovolný tým mezi zuárskými těší, se na jeho hlavu snáší i občasná kritika. Některým místním dělají starosti nedostatečný výcvik jeho mužů a fámy, že skupina operuje bez oficiálního povolení. Ty ale AK vyvrací.

„Začali jsme teprvé poté, co nám ministerstvo vnitra udělilo povolení. Hned nato jsme se pustili do práce. Dopadli jsme člun kriminálníků, kteří zapálili sídlo bezpečnostního ředitelství města. To jsou fakta, která si každý může ověřit přímo u ministerstva,“ namítá.

Lybijské bezpečnostní jednotky (ilustrační snímek).

Někteří z chaosu žili

Dobrovolní policisté nalezli útočiště v opuštěné továrně, vybudované Číňany v dobách kypící spolupráce mezi Libyií a východoasijskými komunistickými režimy. V polních podmínkách a finanční tísni tam vytvořili jak provizorní úřadovny, tak cely k internaci zadržených provinilců. Zpočátku dokonce spolupracovali s bezpečnostními strukturami státu, ale neblahé zážitky je posléze přiměly k osamostatnění.

„Tehdy jsme pracovali spolu se státním aparátem v Zuáře, hlavně s policejním a bezpečnostním ředitelstvím. Jenže po nějaké době jsme zjistili, jak strašně tam bují nerovnoprávnost a protekce. Někteří z nich nijak netoužili po bezpečné a stabilní zemi, chtěli toho chaosu naopak využít,“ vzpomíná AK.

Nedlouho poté, co se postavili na vlastní nohy, napadli jejich základnu ozbrojení muži. „Nemyslel jsem si, že to přežiju,“ líčí AK. „Seděl jsem s kolegou před vstupní branou, a najednou na nás dopadl granát. Nejdřív nám ani nedocházelo, co se děje. (Pak) jsem zpozoroval, jak výbuch mrštil kolegu vzduchem, načež explodoval další granát.“ Mnozí z dobrovolníků si z toho dne odnesli zranění.

Mrtví na městských plážích

Maskovaní muži nečelí jen ozbrojenému násilí. Obdobně brutální je také druhé úskalí, na které při své práci naráží: všudypřítomná a ochromující hydra korupce. Peněz je v Libyi dostatek. Jenže z hlediska bezpečnosti končí v těch špatných kapsách.

„Před dvěma lety jsme zatkli pašeráky lidí a předali je prokuratuře. Ale ta je propustila, jakmile zaplatili pokuty, které byly ve skutečnosti spíš úplatky, a (zločince) nikdo nepotrestal,“ líčí hořce AK. „Takže jsme to (na nějakou dobu) vzdali. Pak se ale na městských plážích začaly objevovat mrtvoly (uprchlíků) - a tak jsme začali znovu.“

Podle Isláma Chalába mají Maskovaní muži jasnou představu, jak obchodníky s lidmi ve svém městě porazit. K uskutečnění svého plánu však potřebují podporu zvenčí. „Své věci věříme, neúnavně pro ni pracujeme a nepřestaneme. Ale dělat veškerou práci, (kterou jinde dělají) bezpečnostní a zdravodajské služby státu, není v našich silách,“ konstatuje.

  • 11Diskuse
Magdalena Slezáková

Autor

Magdalena Slezákovámagdalena.slezakova@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na Lidovky.cz