Zdeněk Švácha, ředitel Střední umělecké školy v Liberci, s. r. o. nám v LN dne 14. 1. 2009 sdělil, že mu vždy stačily kupecké počty a jeho čtyři roky s matematikou na vysoké škole byly jeho noční můrou.
To, že pana Šváchu matematika nebavila, je jistě fakt, který není zcela neobvyklý. Příčiny mohou být různé. Docela možné je i to, že jeho učitelé byli špatní a jiní by v něm zanechali zcela jiný dojem. Jen závěry, které pan ředitel Švácha ze svých pocitů činí, jsou poněkud podivné.
Ponechejme nyní stranou skutečnost, že mnozí lidé s oblibou pronášejí výroky typu: „matematice jsem nikdy nerozuměl“, jako by to byla nějaká přednost. Je zajímavé, že nikdo necítí potřebu sdělit, že „nikdy nepochopil, kde se píše měkké i a kde y“ nebo že „nikdy nepochopil, kde na Zeměkouli leží Austrálie“. Podvědomě asi tuší, že toto by dotyčnému jako doklad jeho „intelektuální vyspělosti“ neposloužilo. Nechci ani zdůrazňovat, že matematiku kromě ekonomů, techniků, architektů a strojařů, jež zmiňuje pan Švácha, dnes potřebují i lingvisté, psychologové a pracovníci řady jiných oborů. A už vůbec nehoruji za „posilování výuky na základních a středních školách“, jehož se pan Švácha tolik obává. Jen se podivuji nad jeho přístupem k roli výuky na základních a středních školách.
Jemu údajně stačily jen kupecké počty, nic víc z matematiky nikdy nepotřeboval. Byť si myslím, že i v tomto ohledu se plete, nelze s jeho vývody souhlasit. Musím se přiznat, že dodnes jsem v praxi neuplatnil fakt, že v roce 1066 vpadli Normané do Anglie, ani jsem nezhodnotil své středoškolské znalosti o krásnoočku zeleném. Nikdy bych však na základě těchto skutečností netvrdil, že výuka dějepisu nebo biologie je zbytečná.
Mezi učiteli každého předmětu lze nalézt učitele vynikající i učitele špatné. Dějepis může být otravnou přehlídkou dat a jmen nebo fascinujícím příběhem našeho bytí. Učitel českého jazyka může v dětech vzbudit lásku k literatuře nebo je otravovat tím, aby uměli odříkávat názvy literárních děl našich klasiků. A stejně tak učitel matematiky může žáky znechutit bezduchým memorováním vzorců a pouček nebo jim může otevřít nádherný svět, v němž jim matematika umožní orientaci a pochopení souvislostí.
Je mně líto pana Šváchy, že mu tato skutečnost zůstala utajena. Jinak by si byl vědom, že pochopení toho, co dokázali například Descartes nebo Newton, je pro porozumění historie lidstva mnohem důležitější než znalost chronologie panovníků. Bez matematiky toto porozumění ovšem není možné.
Nevím, jak učí pan Švácha. Jen netuším, jak může bez znalosti matematiky svým žákům vysvětlit, co je to například zlatý řez a jakou roli sehrál ve vývoji malířství a architektury. Jak může bez geometrických znalostí ukázat ohromující novátorství florentského malíře Masaccia, který na počátku 15. století začal aplikovat lineární perspektivu? Jak interpretuje slavnou Dürerovu mědirytinu Melencolia a jak chápe její poselství, když je dílo plné matematických objektů a jejich vzájemných souvislostí? A můžeme zůstat u umění. Jak učitel umělecké školy rozumí moderní hudbě, která již od dob Arnolda Schönberga a Antona Weberna využívá matematických teorií a dnes běžně pracuje s fuzzy algoritmy, Eulerovou funkcí a dalšími sofistikovanými pojmy?
Jistě existují učitelé matematiky, kteří nikdy nenavštívili koncert vážné hudby ani nestáli v galerii v úžasu nad zázračnými díly některého z malířů. Takoví učitelé však nemohou být vskutku dobrými učiteli matematiky. Stejně tak ovšem nemůže být dobrým učitelem humanitních nebo uměleckých předmětů ten, kdo nepronikl či dokonce nechce proniknout do světa vybudovaného Eukleidem, Newtonem, Einsteinem a dalšími velikány matematiky a přírodních věd.
To, že pana Šváchu matematika nebavila, je jistě fakt, který není zcela neobvyklý. Příčiny mohou být různé. Docela možné je i to, že jeho učitelé byli špatní a jiní by v něm zanechali zcela jiný dojem. Jen závěry, které pan ředitel Švácha ze svých pocitů činí, jsou poněkud podivné.
Ponechejme nyní stranou skutečnost, že mnozí lidé s oblibou pronášejí výroky typu: „matematice jsem nikdy nerozuměl“, jako by to byla nějaká přednost. Je zajímavé, že nikdo necítí potřebu sdělit, že „nikdy nepochopil, kde se píše měkké i a kde y“ nebo že „nikdy nepochopil, kde na Zeměkouli leží Austrálie“. Podvědomě asi tuší, že toto by dotyčnému jako doklad jeho „intelektuální vyspělosti“ neposloužilo. Nechci ani zdůrazňovat, že matematiku kromě ekonomů, techniků, architektů a strojařů, jež zmiňuje pan Švácha, dnes potřebují i lingvisté, psychologové a pracovníci řady jiných oborů. A už vůbec nehoruji za „posilování výuky na základních a středních školách“, jehož se pan Švácha tolik obává. Jen se podivuji nad jeho přístupem k roli výuky na základních a středních školách.
Jemu údajně stačily jen kupecké počty, nic víc z matematiky nikdy nepotřeboval. Byť si myslím, že i v tomto ohledu se plete, nelze s jeho vývody souhlasit. Musím se přiznat, že dodnes jsem v praxi neuplatnil fakt, že v roce 1066 vpadli Normané do Anglie, ani jsem nezhodnotil své středoškolské znalosti o krásnoočku zeleném. Nikdy bych však na základě těchto skutečností netvrdil, že výuka dějepisu nebo biologie je zbytečná.
Mezi učiteli každého předmětu lze nalézt učitele vynikající i učitele špatné. Dějepis může být otravnou přehlídkou dat a jmen nebo fascinujícím příběhem našeho bytí. Učitel českého jazyka může v dětech vzbudit lásku k literatuře nebo je otravovat tím, aby uměli odříkávat názvy literárních děl našich klasiků. A stejně tak učitel matematiky může žáky znechutit bezduchým memorováním vzorců a pouček nebo jim může otevřít nádherný svět, v němž jim matematika umožní orientaci a pochopení souvislostí.
Je mně líto pana Šváchy, že mu tato skutečnost zůstala utajena. Jinak by si byl vědom, že pochopení toho, co dokázali například Descartes nebo Newton, je pro porozumění historie lidstva mnohem důležitější než znalost chronologie panovníků. Bez matematiky toto porozumění ovšem není možné.
Nevím, jak učí pan Švácha. Jen netuším, jak může bez znalosti matematiky svým žákům vysvětlit, co je to například zlatý řez a jakou roli sehrál ve vývoji malířství a architektury. Jak může bez geometrických znalostí ukázat ohromující novátorství florentského malíře Masaccia, který na počátku 15. století začal aplikovat lineární perspektivu? Jak interpretuje slavnou Dürerovu mědirytinu Melencolia a jak chápe její poselství, když je dílo plné matematických objektů a jejich vzájemných souvislostí? A můžeme zůstat u umění. Jak učitel umělecké školy rozumí moderní hudbě, která již od dob Arnolda Schönberga a Antona Weberna využívá matematických teorií a dnes běžně pracuje s fuzzy algoritmy, Eulerovou funkcí a dalšími sofistikovanými pojmy?
Jistě existují učitelé matematiky, kteří nikdy nenavštívili koncert vážné hudby ani nestáli v galerii v úžasu nad zázračnými díly některého z malířů. Takoví učitelé však nemohou být vskutku dobrými učiteli matematiky. Stejně tak ovšem nemůže být dobrým učitelem humanitních nebo uměleckých předmětů ten, kdo nepronikl či dokonce nechce proniknout do světa vybudovaného Eukleidem, Newtonem, Einsteinem a dalšími velikány matematiky a přírodních věd.
