Maturujeme v Kosovu

Ve Vídni zkrachovalo jednání, zkrachovala představa, že Srbsko a Kosovo mohou přežít v jakkoliv volném svazku. Co teď? Jednostranné vyhlášení kosovské nezávislosti. Brrr.

Vypadá-li někdo jako kachna, chodí jako kachna a kváká jako kachna, je to kachna. Ten příměr funguje. Když jím premiér Miloš Zeman označil Jásira Arafata, v Jeruzalémě sklidil aplaus. Člověk, který vypadá jako terorista, chová se jako terorista a mluví jako terorista, je terorista. Totéž se dalo říci o lídru Kosovské osvobozenecké armády. Jenže ten příměr platí i šířeji. Vypadá-li společenství jako národ, chová se jako národ a mluví jako národ, je to národ a má své státoprávní ambice.

O Palestincích tu není pochyb, záleží ovšem na Izraeli, kdy uzná, že palestinská státnost neohrožuje jiné. O Kosovanech platí totéž – až na jeden detail. Jejich protektorem není Izrael, bránící své vlastní přežití, ale mezinárodní společenství, jehož vojáci prostě nemají motivaci, aby umírali za jakkoliv hezkou ideu. Už proto dnes prakticky celý svět počítá s nezávislostí Kosova od 10. prosince.

Uznat, či neuznat? Shakespearovská otázka zní v různých zemích Evropy s různou naléhavostí. Váhají ti, kdo mají svá Kosova – Slovensko ve svých maďarských oblastech, Španělsko v Baskicku... Mlčí ti, kdo mají své jisté, ale ještě nezažitou vzpomínku – Česko v odstoupených Sudetech. Více či méně souhlasí ti, kdo nic neriskují.

Jenže historické modely už blednou před naléhavostí výzvy. Neodpovědí Srbové blokádou? Nenechají Kosovo zmrznout bez elektřiny? Jak je odškodnit za jejich Sudety? Jak čelit přirozenému pudu Bělehradu po hledání opory v Moskvě? Tady musíme mít jasno, zvláště když jsme ho neměli při rozpadu Jugoslávie před šestnácti lety. „Mnichovské“ příměry stranou a rozum do hrsti. Nabídnout Srbsku něco, co převáží ztrátu Kosova. Zvláštní úpravu vztahu k EU? Či sáhnout až k úplatku plného členství? To je teď maturitní otázka pro EU. Doufejme, že Topolánkova vláda nepropadne.