Do čela státu byl povolán jako nástupce fašistického diktátora Francisca Franca a předpokládalo se, že bude v jeho autoritářském kurzu pokračovat. Potomek bourbonského rodu Juan Carlos, kterému bylo tehdy 37 let, však všechny překvapil.
Přesto, že předtím dlouhá léta vystupoval po Francově boku, otevřel svou zemi demokratickým reformám, které později obhájil i proti nepovedenému armádnímu puči.
Umírněný Juan Carlos I. je ve své zemi dodnes oblíben, přesto, že již zaznívají hlasy, že by měl předat vládu svému synovi Felipemu. Lidé oceňují zejména panovníkův neokázalý styl a přirozený šarm.
Pro mnohé zůstává největším Španělem všech dob, jímž byl zvolen před několika lety v televizní anketě. Juan Carlos pochází z větve španělských Bourbonů, kteří nastoupili na madridský trůn roku 1700, a první léta svého života strávil střídavě v Itálii, Švýcarsku a Portugalsku.
Do své vlasti se mohl vrátit až v roce 1948. Jeho manželkou je od roku 1962 dcera tehdejšího řeckého krále Pavla Sofie. Mají spolu dvě dcery Elenu a Cristinu a syna Felipeho.
