Merkelová a její stud za rok 1968

Šéfové vlád Německa, České republiky a Slovenska včera v Berlíně nabídli své osobní pohledy na události v Československu v roce 1968. Angela Merkelová této příležitosti využila, aby zopakovala své rozporuplné dojmy týkající se pražského jara.

Krušné vystřízlivění „V létě 1968 jsem coby 14letá pobývala s rodiči a sourozenci v Peci pod Sněžkou. Na pražské jaro mám tedy osobní vzpomínky,“ vzpomínala současná německá kancléřka po setkání se svými protějšky. „Pamatuji se na vzrušené diskuse, na tu velkou naději,“ pokračovala a vzápětí dodala, jak krušné bylo vystřízlivění: když po návratu z Krkonoš navštívila babičku ve východním Berlíně, slyšela v rádiu zprávy o okupaci Československa. „Musím přiznat, že i jako mladá jsem se styděla za to, že okupace se zúčastnili i vojáci z NDR,“ uvedla Merkelová, která vyrostla právě ve východním Německu. 

 Stranou se svými vzpomínkami na události pražského jara - od nichž letos uplyne přesně 40 let -nezůstali ani český a slovenský premiéři. „Je pozoruhodné, že dnes na pražské jaro vzpomínáme coby generačně spříznění politici, kteří jsme tehdejší události prožívali vzdáleni nedaleko od sebe,“ poznamenal k tomu Topolánek. On sám totiž v srpnu 1968 pobýval u své babičky v Březnici v Čechách. Bylo mu tehdy 12 let.

Robert Fico - sám bývalý komunista - zase mluvil o klíčové osobnosti pražského jara, Alexandru Dubčekovi. Rok 1968 je totiž podle něj „spojený s Dubčekovou rozevřenou náručí, kterou chtěl symbolicky obejmout všechny Čechy a Slováky“.

 Český a slovenský premiér zároveň včera v Berlíně společně zahájili výstavu s názvem Tváře pražského jara. Na fotografiích jsou zde zdokumentovány události roku 1968 - k vidění je tu například snímek z prvního beatového festivalu v Československu, záběry z dramatických dnů srpnové okupace, či snímky masových shromáždění lidí, kteří chtěli v lednu 1969 uctít památku Jana Palacha. „Na tvářích těch lidí nepoznáte, že žili v nesvobodě. Oni se totiž cítili svobodní, i když nemohli svobodně volit,“ komentoval vystavené fotografie Topolánek. Podle českého premiéra byl pokus o „socialismus s lidskou tváří“ předem odsouzený k zániku - komunistická strana nešla reformovat.

A i reformy, které se stačily uskutečnit před srpnovou invazí, měly své limity. „Je ale možné, že kdyby nedošlo k brutálnímu zásahu zvenčí, tak by protagonisté tohoto hnutí dosáhli uspořádání svobodných voleb,“ připustil český premiér, který za klíčové označil - byť dočasné - zrušení cenzury. „Přesto všechno si ale moje generace nese s sebou vzpomínky na pražské jaro jako na neúspěch,“ připustil Topolánek. A zdůraznil, že o svobodu je nutné se neustále zasazovat: „Aby jednou někdo nemusel přijít s nápadem budovat Evropskou unii s lidskou tváří,“ dodal na závěr.