Starosta Cesson-Sévigné rozhodnutí vymýtit z oficiálních dokumentů oslovení Mademoiselle opírá o evropskou chartu rovných práv mužů a žen. "Chceme se vyhnout diskriminačním nebo nediskrétním výrazům. Používání dvou odlišných termínů pro ženy podle toho, zda jsou, nebo nejsou vdané, je diskriminace žen, jelikož podobné rozlišení v případě mužů neexistuje," vysvětluje radnice šestnáctitisícového města.
Proto jsou od letoška v korespondenci s úřady oslovovány jako Madame dospívající dívky stejně jako šedivějící babičky nebo aktivní třicetileté ženy. Podobně i muži jsou všichni Monsieur od chvíle, kdy odrostou z krátkých kalhot. V anglofonním světě mají berličku, která jim umožní nezaplétat se. Neví-li se, zda je oslovovaná vdaná, či ne, tedy, je-li pro ni vhodné oslovení Miss či Mrs, lze zvolit neutrální Ms.
Město pro všechny
Starosta Michel Bihan žádné nuance nepotřebuje. V roce 2008 byl zvolen na základě kampaně, která slibovala eliminaci veškeré nerovnoprávnosti. O budoucím Cesson-Sévigné tehdy hovořil jako o "městě pro všechny", což by dnes v rámci korektnosti asi sdělil přesněji a mluvil o městě pro všechny muže a všechny ženy, což se dá ve francouzštině říci pouze s pomocí zájmen. "Je to pro nás přirozené rozhodnutí. Je to symbolické, jedno z gest mezi mnohými," řekl Bihan. Jeho město ale není zdaleka první, které se slečnami skoncoval. V roce 2007 už tak učinila i radnice nedalekého Rennes.
Profesorka aplikované lingvistiky Penelope Gardnerová-Chlorosová chápe jazyk jako odraz hluboce zakořeněných sociálních vztahů. "Jestliže je důležité vědět, zda je žena vdaná, nebo ne, pak se to v jazyku objeví," řekla. Základem francouzského Madame je výraz pro ženu - dame, v případě Mademoiselle jde o slovo demoiselle, označujícího slečnu vznešeného rodu.
"Mademoiselle bylo galantní oslovení a mělo dokonce mužský protějšek - Mondamoiseau," vysvětluje Gardnerová-Chlorosová. V tom případě byl základem výraz pro šviháka - damoiseau. V případě anglického Miss a Mrs je základem výraz pro paní - mistress. Gardnerová-Chlorosová ale připomíná, že angličtina má odstíněné oslovení už v použití osobního zájmena ty, kdy neformálním protějškem známého you je thou.
Nad debatou kolem slečen se následujícími otázkami pozastavuje francouzská žurnalistka a esejistka Agnes Poirierová. Je pro Francouzsky důležitější to, že budou od čtyř let oslovovány jako Madame, anebo to, že jsou jejich matky placeny za stejnou práci stejně jako muži? Je důležitější už nikdy nezaslechnout slovo Mademoiselle, anebo jistota, že ženy seženou v jeslích místo pro své tříměsíční dítě? Je důležitější zakázat slovo, které má pouze kulturní význam, anebo dostat víc žen do parlamentu? Měly bychom se poučit od svých matek, které v 70. letech v debatě o oslovení rozhodly, že kampaně je třeba vést o důležitějších tématech, uzavírá Poirierová.
