16. srpna 2013 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Design

Míčovna na Hradě, Sokol i zimní
stadion v Chomutově. Naprej!

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Publikace Naprej! s podtitulem Česká sportovní architektura 1567-2012. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Publikace Naprej! s podtitulem Česká sportovní architektura 1567-2012. |
Tým převážně mladých historiček a historiků architektury pod vedením Rostislava Šváchy připravil mimořádnou publikaci Naprej! s podtitulem Česká sportovní architektura 1567–2012.

Kniha, pojmenovaná podle Tyršovy záhadné výzvy „Naprej!“ neboli „Napři! Snaž se překonat odpor!“, mapuje šedesát českých staveb, které od šestnáctého století dodnes sloužily tělesné výchově a sportu – od Velké míčovny na Pražském hradě po zimní stadion v Chomutově. Publikace je rozdělená do pěti kapitol, odpovídajících našemu politickému vývoji.


Intelektuálové a sport


U počátku českého sportu, tedy v moderním smyslu, jak upozorňuje Rostislav Švácha, stáli intelektuálové. Sám Miroslav Tyrš byl historikem umění a architektury. Sport a tělesnou výchovu povýšil na ideologii a využil jako prostředek k emancipaci českého národa, neboť jen „národ, jehož členové jsou obratní a silní, obstojí v konkurenčním boji s jinými národy“.

K podobnému poznání došli i jinde v Evropě. Na rozdíl od německých nebo rakouských turnerů však Tyrš a jeho přítel, vzdělaný finančník Jindřich Fügner, více dbali na estetickou stránku. Při zakládání Sokola v roce 1862 měli na paměti italskou renesanci, řecké olympijské hry a kult krásného těla. Při sokolských „rejích“, jak Tyrš nazýval obrazce tvořené skupinami cvičenců, se těla začala podobat sochám řeckých atletů. Stejně jako staří Řekové byl i Tyrš přesvědčen, že sport nezdokonaluje jen lidské tělo, ale i vůli a intelekt.

První sokolové začali svá těla tužit v neorenesanční tělocvičně architekta Ignáce Ullmanna, která se stala vzorem pro více než tisícovku sokoloven vyrostlých v českých zemích. „Paže tuž, vlasti služ!“, „Ni zisk, ni slávu!“ zněla motivační hesla.


Od míčovny k yacht klubu


První kapitola knihy se věnuje stavbám, které využívala aristokracie a bohatí měšťané při lovu, turnajíchči střelbě. Od pozdní renesance přibyl tenis a po napoleonských válkách také plavání. Do tohoto období patří například Velká míčovna Pražského hradu architekta Wolmuta, dokončená v roce 1569, či kuželník Gröbovy vily v Praze architekta Josefa Schulze, realizovaný po roce 1881.

Druhá kapitola začíná 60. léty 19. století, kdy rakouská vláda mezi dalšími politickými svobodami kodifikovala i svobodu sdružování občanů. Sport tak přestal být výsadou bohatých, demokratizoval se a začaly vznikat první sportovní a tělovýchovné spolky.

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský zápasil v Mezinárodním olympijském výboru za českou emancipaci se stejnou vervou jako dříve Tyrš s Fügnerem. Z hlediska architektury jednoznačně vítězí monumentální sokolovny nad provizorními klubovnami a tribunami sportovců. Výjimku představovaly organizované turistické spolky, jejichž rozhledny, noclehárny a horské hotely navrhovali přední architekti. Zmiňme například turistický areál Pustevny na Radhošti od Dušana Jurkoviče dokončený v roce 1899.

V názoru na podobu sokoloven a představě o moderním slohu nebyli sokolové jednotní. Při volbě architekta pak bývalo nejdůležitější, aby byl členem Sokola, což mělo za následek velmi kolísavou kvalitu tělovýchovných staveb.

Zcela vybočující je sokolovna v Rakovníku architekta Otakara Novotného, příslušníka první generace geometrické moderny. Stavba byla ovlivněna Novotného cestou do Holandska a obdivem k cihlovým stavbám architekta Berlageho.

Ze sportovních staveb z tohoto období nejvíce vyniká loděnice českého jachtařského klubu v Praze–Podolí. Yacht klub se rychle rozrůstal a první plovoucí klubovny jeho členům brzy přestaly stačit. Proti nové stavbě se však postavil Klub Za starou Prahu, kterému vadilo zastínění výhledu na Vyšehrad. Za jachtaře se ale přimluvil kníže František Thun, jenž stál v čele českého místodržitelství. V roce 1925 byla moderní klubovna s celodřevěnou rámovou konstrukcí zkolaudována jako prozatímní stavba a statečně drží dodnes. Pražský stavitel a architekt Ferdinand Šamonil ji v roce 1911 navrhl jako jeden ze svých posledních projektů.


Od Tyršáku ke koupáku


Třetí kapitola sleduje dění za první republiky. Sokol si v té době zřídil v Praze své ústředí v podobě Tyršova domu. V roce 1921 byla vyhlášena veřejná soutěž a komise z třiadvaceti plánů vybrala projekt Františka Krásného. Projekt spočíval v adaptaci historického komplexu staveb včetně Michnova paláce vycházejícího z typu římských vil.

Architekt vedl od počátku lítý boj s památkáři a Klubem Za starou Prahu. Kromě tělocvičen a lázní komplex nabízel rovněž ubytovací zařízení, administrativní části a uvažovalo se dokonce o kolumbáriu, jež propagovali progresivní zastánci pohřbu žehem. František Krásný v projektu skloubil znalosti získané při studiu na vídeňské akademii pod vedením Karla von Hasenauera a Otto Wagnera. Pro Tyršovy „slety“ se také na Strahově začal stavět gigantický funkcionalistický stadion. Bazény, koupaliště, klubovny a stadiony se během dvacátých a třicátých let staly pro architekty významnými tématy.

Na pražské Štvanici vyrostl v roce 1932 stadion pro „kanadský hokej“. Stavbu, jež byla nedávno srovnána se zemí, navrhl Bohuslav Fuchs, žák Josefa Plečnika a spoluautor Veletržního paláce. Fuchs je rovněž autorem několika monumentálních koupališť, jaká představuje například Zelená žába v Trenčianských Teplicích nebo městské lázně v Brně-Zábrdovicích.

Pro české prostředí však byla typičtější levná koupaliště a plovárny, jež známe z Vančurova Rozmarného léta. Největšími odborníky na tento typ staveb byl i František Albert Libra a Václav Kolátor. Výrazně noblesnější variantou byl bazén pod Barrandovem, který podle Kolátorova návrhu vznikl v roce 1929. Tamní betonová skokanská věž inspirovala Karla Teigeho k působivé koláži; prostředí koupališť, kde si byli všichni rovni, když odložili statusový šat, levicové avantgardě imponovalo.


Od spartakiády ke Štvanici


Čtvrtá kapitola představuje dění po komunistickém puči až do revoluce v roce 1989. Po zabavení majetku zrušeného Sokola došlo ke sjednocení roztříštěných spolků a sportovních klubů. Strahovský stadion byl dostavován pro spektakulární spartakiády a režim snilo monumentálních polyfunkčních zařízeních, na jejichž realizaci se však nezmohl.

Pouze kryté haly s plaveckými bazény a hokejové stadiony umožňovaly statikům experimentovat s novými druhy konstrukcí o velkém rozponu. Nejzajímavější příklady představuje Sportovní hala v Praze dokončená v roce 1962 a o tři roky mladší plavecký stadion v Podolí architektů Richarda F. Podzemného a Gustava Kuchaře.

Původní dřevěný centrální dvorec s provizorními tribunami na pražské Štvanici z roku 1926 nahradil v osmdesátých letech moderní tenisový areál architektky Jany Novotné a Josefa Kalese. Patří k nejkvalitnějším českým sportovním stavbám daného období.


Od revoluce k Pokoji


Poslední kapitola knihy patří období od roku 1989 do současnosti.

Ačkoliv o speciální vysoké škole pro sportovní pedagogy snili už sokolové i Guth-Jarkovský, pražská i olomoucká fakulta tělesné výchovy a sportu využívají starší budovy navržené pro jiné účely.

Fakulta sportovních studií při Masarykově univerzitě v Brně se však pyšní vlastní novostavbou. Architekti Černý, Tuza a Uhlíř uspěli se svým technologicky vyspělým projektem v mezinárodní soutěži na celý univerzitní kampus. Komplex tří budov sportovní fakulty s aerodynamickými kovovými fasádami by se měl co nevidět zapojit do urbanistického celku zbývajícího kampusu.

I další mimořádné sportovní výkony přicházejí z Brna. Tamní ateliér DRNH, vedený Petrem Valentou a Antonínem Novákem, se proslavil krytým bazénem na Kraví hoře v Brně, který získal Grand Prix Obce architektů v roce 2005. Úspěch – včetně této prestižní ceny – ateliér DRNH zopakoval v roce 2011 realizací bazénu v Litomyšli. Na rozdíl od klidného minimalismu určeného pro Brno má bazén v Litomyšli výrazně organičtější a expresivnější formu.

K nejpoetičtější sportovně laděné architektuře posledních let patří takzvaný Pokoj v krajině, klidové místo pro odpočinek turistů na Šumavě, který do obce Modrava před třemi lety zasadil architekt Jan Šépka.


Tereza Kozlová, Lidové noviny
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz