Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Daří se nám, když jsme naštvaní, říkají hvězdy Colours Midnight Oil

Kultura

  6:00
Australská skupina Midnight Oil od svého založení v roce 1976 upozorňovala ve svých písních na problémy domorodců, bojovala proti zbrojení a vyjadřovala se k ekologickým tématům. 21. července zahraje vůbec poprvé v Česku jako jedna z hlavních hvězd festivalu Colours of Ostrava.

Midnight Oil foto: Colours of Ostrava

Úspěšná dráha Midnight Oil skončila v roce 2002, kdy se zpěvák Peter Garrett rozhodl věnovat politice; byl jedno volební období ministrem životního prostředí a v další vládě ministrem školství. Nyní, po patnácti letech, se legendární kapela v původním složení vrátila. Má za sebou přibližně polovinu světového turné. Na otázky Lidových novin odpovídal kytarista, skladatel a zakladatel skupiny Jim Moginie.

Působíte v Sydney, tiskovou konferenci před současným turné jste dokonce uspořádali v přístavu na lodi. Ale z vašich písní znám spíše australské vnitrozemí, pouště a hory. Jaký máte dnes k této části Austrálie vztah?
Turné po vnitrozemí Austrálie s místními kapelami jsme podnikli v osmdesátých. letech, což je už velmi dávno. Tehdy se nám podařilo navštívit domorodé komunity, setkávat se s lidmi. A bylo to tak intenzivní, že dodnes dělím svůj život na dvě etapy: před touto zkušeností a po ní. Australské vnitrozemí je krásné a je to vlastně země uprostřed jiné země. Mnoho Australanů vůbec netuší, že tato oblast existuje. Domorodí lidé se tam věnují svému umění a dalším činnostem, žijí své životy, je to prostě jejich země, a to země kulturně neobyčejně bohatá. Je to také země, kde platí jiné zákony než v „naší“ Austrálii. Dodnes do pouštních oblastí rád jezdím, třeba jen kempovat nebo se i setkávat s tamními lidmi. Turné před třiceti lety tedy mělo a stále má na kapelu obrovský vliv. Byla to silná zkušenost, kterou se nám podařilo přetavit v hudbu a slova písní na albu Diesel & Dust. A svět na toto album naprosto nečekaně zareagoval a začal se o situaci domorodců zajímat.

Změnila se Austrálie od té doby?
Mění se. Dnešní stav sice ještě není ideální, ale myslím, že i naše zmíněné album a další aktivity měly na změny určitý vliv. K velkému zlomu však došlo až v roce 2007, kdy nastoupil předseda vlády Kevin Rudd. V té době se už opravdu začalo mluvit o usmíření. Situace se tedy zvolna mění a dnes už máme skvělé lidi z domorodé komunity v politice i v byznysu.

Postupně se měnila i vaše hudba. Překvapením pro fanoušky bylo například přitvrzení a zakomponování elektronických prvků do vašich písní v druhé polovině devadesátých let, zvláště na albu Redneck Wonderland. Jak se na toto období s odstupem díváte?
Mluvil bych o třech fázích naší hudby. Na počátku jsme byli elektrická rocková kapela, která vystupovala v klubech a hospodách po Austrálii. Hráli jsme rychle a hlasitě. Pak jsme přešli do „střední fáze“, která byla řekněme poprocková. Naše písně byly v té době melodičtější a tehdy jsme také byli na vrcholu popularity. V 90. letech se pak tento styl změnil. Začalo to už na albu Breathe a potom právě na Redneck Wonderland, kdy jsme se také více zaměřili na symbolické, méně přímočaré texty. V té době jsme také zněli nejnaštvaněji, což se fanouškům líbilo. V Austrálii tehdy byla na vzestupu rasistická strana One Nation v čele s Pauline Hansonovou, které se dařilo velmi dobře komunikovat s médii. To album je především naším protestem proti ní. Tou syrovostí a naštvaností jsme se vlastně vraceli někam na počátek. Jenže pak přišel rok 2002, zpěvák Peter Garrett se rozhodl pro odchod do politiky a my jsme měli patnáctiletou pauzu. No a teď jsme zpět!

Ano, a jedním z koncertů vašeho aktuálního světového turné je vystoupení na festivalu Colours of Ostrava. S čím přijedete?
Ohlížíme se za svým repertoárem, a mnohé tak i sami pro sebe znovu objevujeme. Nazkoušeli jsme sto sedmdesát písní! Na turné tedy hrajeme největší hity, ale snažíme se nabídnout pokaždé i něco navíc. Na festivalu nebudeme mít tolik času jako na běžném koncertě, ale snad toho stihneme co nejvíc.

Na vaší hudbě mě vždy fascinovalo napětí mezi nemelodickými, ale naléhavými slokami a naopak velmi zpěvnými refrény. Je to vaším cílem, když píšete hudbu?
Můžete provolávat politická poselství a klást jednu naléhavější sloku za druhou třeba dvacet minut, ale lidi tím unudíte. Proto jsme se snažili, aby i samotná naše hudba byla poselstvím. Naše písně jsou relativně tvrdé, ale současně se snažíme, aby v nich vždy byly přítomny silné melodie. Naléhavosti a předávání poselství napomáhá i rytmická složka, protože Rob Hirst je fantastický bubeník. Dalo by se také říct, že ten systém, kdy sloky jsou spíše nenápadné nebo ne tak výrazné, je vlastně podobný rapu. Ve slokách se snažíte sdělit nějaké silné poselství a refrén je pak výrazný, melodický. U úspěšných písní, jako je například Beds Are Burning, se nám běžně stávalo, že lidé na ně tančili a ani si zpočátku neuvědomili, o čem jejich texty pojednávají. A poselství je oslovilo až později.

Dočkáme se nového alba Midnight Oil?
Doufám, že ano. Jak už jsem říkal, naše kapela je v nejlepší kondici, když je naštvaná a má co říct. Adnes tu máme opět témata, která si zaslouží přetavit do hudby a slov. Nicméně teď si především užíváme to, že jsme zpět, že jsme spolu a že se můžeme těšit z reakcí fanoušků. Lidé na nás nezapomněli a je vidět, že naše poselství je i dnes stále aktuální.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!